Oceán | Hřejivá výzva #9
Oceán.
Napuštěná slanou vodou.
Fuj!
Nepij to! Kdo ví, co v tom plave!
Blé.
Medúza.
Kousek slizu, který se mi otře o nohu.
Snad ne jedovatá. Snad ne smrtelná.
Brr!
Začnu se dusit slanou vodou.
Mňam.
Nádech.
Vynořím hlavu a jsem zase ve vaně.
Ve vaně plné mýdlových bublinek.
Ponořím hlavu zpátky pod vodu.
Jů!
Útes.
Ne jen tak ledajaký útes.
Je plný života, ryb, korálů, medúz.
Týjo!
Plavu k němu, ale potřebuji vzduch.
Uf!
Uf!
Vana.
Když se znovu potopím, je tu zase znova.
Nekonečná modř s jemnými vlnami.
Páni!
Nevím, jestli se ještě znova nadechnu.
Líbí se mi.
Oceán.
Tentokrát jsem zkusila probudit své básnické střevo. Nerýmovanou poezii už jsem nezkoušela pěkně dlouho... No, snad jsem vás potěšila :)
Marky, která byla u moře 5x v životě a nikdy neviděla oceán
P.S. K tomuhle zachmuřenému počasí je téma Oceán výborný nápad. Chválím Iris Virág :)
Zajímavé, nikdy jsem nic podobného nedělala/nečetla. :) pěkné!
OdpovědětVymazatDíky za pochvalu :) Cením si toho...
Vymazatpripomina mi to trocha japonské básne, pekné : )
OdpovědětVymazatMáš pravdu, je to podobný styl jako haiku. To mi připomíná, že bych je zase mohla někdy zkusit, bývaly to moje oblíbené :)
Vymazaturčite, rada si prídem prečítať :)
Vymazat