středa 1. srpna 2018

Prší

Prší. Každá k a p k a mi připomíná slovo Nebo možná to, co mi říká ten tenký hlásek Pozdě v noci Když moc dlouho přemýšlím:
Nejsi mu dost dobrá.
Nejsi vlastně dost dobrá nikomu.
A on tě stejně nechce.
I kdyby tě chtěl, nezvládneš to.
Jsi rozbitá, rozbitá, rozbitá.
A rozbitá kostra dívky, kterou jsi kdysi byla nedokáže unést vztah s kýmkoli dalším když Nedokáže unést vztah ani sama se sebou. Tvoje rozbitá duše mu nebude druhou polovinou. Bude mu závažím. Ne kotvou, ale pytlem písku. Stáhneš ho dolů s sebou Do temnoty, ze které neznáš cestu ven. A on nedokáže rozsvítit, není tvůj lék ani tvůj princ. A kapky se dál řinou z temné, temné oblohy Jako vodopády slz Slzy z lásky a ze smutku a ze štěstí a z únavy Slzy za to, co bylo a za to, co nikdy nebylo Slzy za to, co bude a za to, o čem můžu jenom snít. Moc přemýšlím. A to ani není tma. Ale ten hlásek to ví. A místo ťukání kapek musím poslouchat Další A Další A Další Slova. Nevím, jaký to má smysl. Ani proč pláču, když mám déšť ráda. Ale slzy se na zemi mísí s kapkami A odtékají spolu pryč. Nechávají mě tady S mými myšlenkami A tím hláskem. Nejistota mě objímá. Můj jediný jistý přítel Jediná náruč na kterou se můžu vždy obrátit. Nejistota, jediná moje jistota. Díky ní vidím kapky, ne slova. Vím, že si nejsem jistá. Sebou. Jím. Ani námi. A tak v objetí nejistoty poslouchám šumění deště. Rty se mi stočí do nejistého a možná trochu temného úsměvu. Přes tvář mi přelétne stín, ale já se nedám. Slova mi připomínají kapky. Prší.



(Poezie, protože člověk má občas potřebu něco vykřičet do světa.)
Marky

6 komentářů:

  1. Díky za zdílení tak osobní věci. Je to melancholické a smutné, přesto velmi aktuální, protože jsem si jistá, že spousta z nás se někdy cítilo podobně.

    OdpovědětVymazat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoli odezvu.