čtvrtek 27. listopadu 2014

Cestování časem aneb další případ detektiva Hopea | Hřejivá výzva #12

 Chronograph aus Saphirblau
Detektiv Hope se usmál. "Vážená slečno, tohle přede mnou nezatajíte!" Vážená slečna se zajíkla, ale pak zase nasadila upnutou masku, na kterou byla tolik zvyklá ze všech časů. "Já vám nic nezatajuji," odpověděla, teď už klidným hlasem. Detektiv se zamračil, něco si poznamenal a přešel k oknu. Postavil se k ní zády a chladně poznamenal: „V tom případě otevřete skříň.“ Slečna sebou trhla a během minuty byla venku na chodbě. To už ji ale detektiv Hope držel za zápěstí. „Tak, to bychom měli, slečno,“ usmál se, zatímco ji na ruce připínal pouta. „Jak jistě víte, cestování časem je protizákonné, takže pojďte, prosím, za mnou...“



„Pane Hope, obžalovaná již třetím dnem odmítá přijmout jakoukoliv potravu. Jestli to takhle půjde dál-“ „Tak brzo jíst začne, protože zabít se nenechá, to vám mohu slíbit,“ přerušil ho detektiv. „Má komplice, se kterými ještě potřebuje mluvit. A závěrečná bitva se, pane, uskuteční teprve u soudu. Ještě nemáme vyhráno.“ S těmi slovy se detektiv Hope otočil na podpatku a nechal rozčarovaného strážného stát před celou s plným talířem v ruce. Po chvíli se poněkud obézní mužík vzpamatoval a jal se zkonzumovat to, o co ta dívčina vevnitř zjevně nestála.

„Vážená slečno Evelyn Worthová. Stále odmítáte přiznat, že jste několikrát cestovala časem, což je protizákonné, a setkala se s osobou jménem Aang, jež byla z naší doby navždy vypovězena?“ „Ano.“ „Obhajobo, máte k tomu co říci?“ V tu chvíli se z pohodlného křesl zvedl malý starý mužíček a jediným pohybem ruky si zjednal ticho v celém sále. „Ale pochopitelně, Vaše ctihodnosti. Slečna Evelyn Worthová se mnou poslední dobou trávila hodně času, protože jsme společně zařizovali galerii mezinárodního umění v Paříži, kam odlétáme...“ mužík se z neznámého důvodu odmlčel, ale dívka uprostřed místnosti ho k všeobecnému překvapení doplnila: „Za týden.“

V davu to zašumělo, ale jakmile se podivný mužík opět rozhodl promluvit, nastalo opět hrobové ticho. „Tam, kde se setkávají...“ odkašlal si. „... největší díla všech dob... Si nemůžete dovolit dorazit nepřipravení. Je tedy velmi pravděpodobné, že slečna Evelyn byla z nadcházejícího milníku v jejím životě poměrně nervózní, což, jak tvrdí obžaloba, prý nasvědčuje cestování časem a rozmluvami s jakousi osobou, kterou podle mého názoru slečna Evelyn v životě neviděla. Já osobně jsem ani neměl ponětí, že tato legenda je skutečná.“ Mužík se opět posadil.

The Longines Column-Wheel Single Push-Piece Chronograph Watch - For more information please visit: http://www.boxfox1.com/2014/03/the-longines-column-wheel-single-push.htmlDetektiv Hope ovšem nevypadal velmi potěšen tím, co právě slyšel, a nevydržel mlčet. „Námitka!“ vykřikl do nastalého ticha. „Nemůže přeci tvrdit, že Aang – muž, který díky schopnosti cestování časem unesl mnoho dětí z celého světa, že Aang je legendou. To, že bylo možné ho vyhnat z naší doby, neznamená, že jeho příběh je legenda!“ Dav pobouřeně zahučel. Tuhle legendu všichni znali, ale nikomu se nepodařilo zjistit, kolik je na ní pravdy. Teď se zdálo, že jde o skutečnou událost.

Detektiv Hope už však do konce soudního procesu nepromluvil a soud se odročil na příští měsíc. Opět se nic nevyřešilo. „Zapeklitý případ, nemyslíte?“ Usmál se zkroušený soudce na Hopea. „Ale vůbec ne, pane, jen ze nezapomeňte za týden přesně v dobu, kdy Evelyn Worthová mluvila, dostavit do National Gallery v Londýně, abyste ji tam mohl najít, jak se chystá proniknout do jiné doby, konkrétně řečeno do minulosti, do roku 2014.“ Soudce zvedl obočí. „A to jste, pane Hope, zjistil jak?“ Detektiv se usmál. „Vždyť oni si celou dobu před námi všemi povídali o tom, kdy a kde se setkají, aby získané informace předali Aangovi!“ Soudce  se na chvíli zamyslel. „Vlastně máte pravdu. Ale jak si můžete být tak jistý tím rokem?“ Hopeův úsměv se ještě rozšířil. „Pane, myslíte si, že nevím, kam jsem ho sám poslal? Všechny stroje času jsou, pokud vím momentálně zablokované, tudíž uvízl v době, kam jsme ho vyhnali!“ Soudce se také usmál. „Dáte si kávu, pane Hope?“

27.11.2014
Evelyn Worthová nedorazila, tudíž nevím, kolik dětí mám ještě šanci zachránit. Nejspíš byla příliš zmatená častým procházením mezi časy. Já se ale zastavit nenechám. Ukážu všem dětem minulosti, přítomnosti i budoucnosti, ať už to znamená jakýkoliv rok, že ne vždy bylo cestování časem zakázáno a skrýváno, a že se nedá pouze zneužít. Teď ještě musím-

P.S. Nechce se mi nic dodávat. Cestování časem nemusí být vždycky med. A jen podotýkám, že jsem vytvořila detektiva Hopea tak sympatického právě proto, že celou dobu stojí na špatné straně.
Všechno se jednou může obrátit, zlo se stane dobrem a dobro zlem.
Marky 

2 komentáře:

  1. Páni, to mne úplně vtáhlo do děje. Zasloužilo by si to rozvinout, rozepsat, rozšířit, abych se dozvěděla víc! Moc se mi to líbí a ten motiv "převracení zla v dobro a dobra ve zlo" mám v knížkách ráda (je fajn, když je děj nepředvidatelný).
    Má to opravdu potenciál, dal by se okolo toho vytvořit celý svět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastně vůbec nevím, proč mě tenhle příběh napadl, ale o pokračování nepochybuj, určitě přijde... Nejspíš bude mít Tvá Hřejivá výzva na svědomí moji knihu :D Na to pokračování se sama těším, zatím mám rozpracované tři verze a neumím si vybrat, tak uvidíme... :)

      Vymazat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoli odezvu.