pondělí 15. prosince 2014

Neumím se kontrolovat. | Hřejivá výzva #14

🎀15:58
Sedím v kavárně na náměstí a míchám čokoládovou a jahodovou zmrzlinou tak dlouho, než vznikne břečka odporné barvy. Neumím se kontrolovat. Neměla jsem chodit dřív. Teď tady budu muset čekat a při každém zacinkání zvonku nad dveřmi zvedat hlavu. Jenže jak mám vědět, jak takovéhle schůzky fungují? Vždyť ani pořádně nevím, jak fungují ty normální!

16:10
Jím tu odpornou břečku, která kupodivu chutná báječně. Do kavárny vchází stará paní a objedná si kafe. Nejsem ani trochu nervózní. Koneckonců já vždycky chodím pozdě a je zázrak, že jsem tady byla dřív. Možná přece jenom jsem nervózní...


16:22
Dobře, teď už nejsem úplně v klidu. Dvacet minut zpoždění jsem měla naposledy na školní besídce ve třetí třídě!  To je trochu s podivem... I když, čemu se vlastně divím? Že kluk, se kterým si dva měsíce píšu přes internet, kde rozhodně nemám potřebu nikomu lhát a už vůbec ne cizím lidem, přijde na naši schůzku pozdě? Můžu být ráda, jestli vůbec přijde! Můžu být ráda, že se mnou ztrácí čas! Ve svém popisu jsem mu totiž ani trochu nelhala: rozhodně nemám vosí pas, brýle a rovnátka mi na vzhledu nepřidají, vesměs nic než sezení u počítače nedokážu. Neumím se kontrolovat. Tak čemu se divím?

16:35
Divím se, že mi nenapsal, že nepřijde a že ho vlastně vůbec nezajímám. A pokud ano, tak vzhledem k tomu, že je z našeho města, mě asi zná. A proto se mnou nechce nic mít. Je to jasné. Ale deprimující. Jako by můj život byl někdy nedeprimující. Neumím se kontrolovat.

16:36
-Má ještě vůbec smysl čekat? Stejně jsem si dost jistá, že nepřijde. Ale ta zmrzlina byla vážně dobrá. Ani nevím, co vlastně dělám, ale objednávám si ještě jednu. Vážně se neumím kontrolovat. Takhle mi kapesné nevydrží ani dva týdny.

16:39
Zase míchám zmrzlinou. Tentokrát v ní jako pozornost podniku plavou barevné lentilky. Nevím, jaký génius vymyslel pro šestnáctiletou holku lentilky. Jsou skvělé, ale tohle je fakt trapas. Holčička od vedlejšího stolu na mě závistivě kouká. Přestanu míchat zmrzlinu, postavím ji před holičku a odejdu zaplatit. Stejně už nepřijde, marním čas.

16:42
Ve dveřích se srazím s nějakým klukem, co nejspíš spěchá za svou přítelkyní. Počkat! Nemůže to být on? Otočím se a málem se mi zastaví srdce. Je to Matt.

16:43
Matt. Ten Matt, kterého zbožňují snad všechny holky ze školy. Ten Matt, který je zároveň kapitán basketbalového a fotbalového týmu. Ten Matt, kterého znám už od malička, ale on nejspíš ani neví, jak se jmenuju. Zírám na něj. Neumím se kontrolovat.

pořád 16:43
Zíráme na sebe a ani jeden z nás se neodvažuje promluvit. Pak se Matt nejistě zeptá: "Nejdu... ehm... pozdě?" Kousne se do rtu. Ach bože, já snad omdlím. "Ty jsi Laila58 ne?" Takže trefa do černého. To není možné. Matt, největší hvězda školy, a já, největší nula? Neeee, to není pravda! "Jo, to jo," vykoktám ze sebe. Už se chci zeptat, jestli je Dxcx486, ale přeruší mě dřív, než se stihnu zeptat. "Ne, nejsem to já, Lailo, promiň. můj kamarád Dick nemohl přijít, tak mě poslal, abych ti to vyřídil..." rozpačitě se usměje. Tady ale není důvod k úsměvu. Kdyby to nebyl Matt, rozsápala bych ho na tisíc kousků, složila a rozsekala na nudličky.

16:45
"Tak to díky za informaci, taky jsem si všimla, že za mnou asi nepřišel nejoblíbenější kluk ze školy, když ani neví, jak se jmenuju!" odseknu jedovatě, mnohem víc, než bych chtěla. Neumím se kontrolovat. "Lailo, prom-" "Ne, neomlouvej se! Vůbec za nic se neomlouvej! Nepotřebuješ to! Za rohem už na tebe čeká dav obdivovatelek, nepotřebuješ se omlouvat nějaký nule!" A pak, aniž bych se rozloučila, se otočím a odcházím pryč.

..16:46
"Lailo, to si nikdy nic nenecháš vysvětlit? Umřela mu máma, chápeš to?" 
"Měl napsat." 
"Je mimo!"
"Taks měl napsat ty z jeho telefonu. Nemusel jsi chodit osobně."
"Mrzí mě to. Lai-"
"Ne, nemrzí! Je ti to úplně jedno! A nejmenuju se Laila, ale Lucie!"
"Lucko, promiň! Neměl jsem sem chodit."
"To jsi teda fakt neměl. Jak by bylo TOBĚ, kdyby se najednou na tvým rande objevila holka, do který jsi zabouchnutej od první třídy, a pak ti řekla, že vlastně měla přijít její kámoška? Bylo by ti FAJN?"

16:47
"Vážně?"
"Co vážně?"
"Vážně jsi do mě zabouchnutá od první třídy?"
Vlepím mu facku, otočím se a jdu pryč. Neumím se kontrolovat. Zůstane tam stát se svěšenou hlavou. Neměla jsem o něm snít. Dick je možná mnohem lepší něž on.

17:01
Aniž si to uvědomím, stojím před Dickovým domem a mačkám zvonek. Neumím se kontrolovat. Jsem mimo. Ze dveří vykoukne Dick s rudým obličejem od pláče. Hned se mu na tváři rozsvítí úsměv, když pozná, kdo je před domem. "Jé, Lucko! Matt tě stihl potkat?" zeptá se s nadějí v hlase. "Bohužel jo. Ale já jsem nepřišla kvůli Mattovi. Přišla jsem kvůli TOBĚ." 

17:02
Usměju se. Fakticky se neumím kontrolovat.

Marky
P.S. Dlouho jsem nevěděla, jak tento úkol do Hřejivé výzvy splnit, ale nakonec jsem prostě sedla k počítači a něco vytvořila. Další impulsní příběh,. Neumím se kontrolovat :D
P.P.S. Škola mi žere veškerý čas, o prázdninách bude hóóóóódně recenzí :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoli odezvu.