Červená sametová krabička... | Hřejivá výzva #22

Gold and Diamond rings♡Sáhla na malou krabičku ve své kapse a usmála se. Teď už se nemůže nic změnit. Její život se konečně obrátí k lepšímu, byla si tím naprosto jistá. Otevřela malou červenou sametovou krabičku, vytáhla prstýnek a už poněkolikáté za to odpoledne si ho nasadila na prst. Pak ho zase sundala a pečlivě uložila do krabičky. Nechtěla,a by ji v práci někdo načapal - mělo to být překvapení...


Když ji Patrik předchozího večera požádal o ruku, byla nadšená jako nikdy předtím. Byl to snad jediný člověk, který věděl o tom všem, co se jí v životě stalo, ale přesto ji neopustil. Důvěřovala mu a teď s ním bude moci strávit zbytek života. Ta představa se jí zamlouvala a tak moc se těšila, až ho zase uvidí, že jí nudný pracovní den utekl jako voda.

Než se ale uvidí s Patrikem, musí absolvovat schůzku s manažerkou svatby - prý je to nutné. Odfrkla si a vyrazila směrem k nejbližší zastávce metra. Prahu měla odjakživa ráda a ten krásný pocit, že v ní teď bude bydlet a ještě ke všemu s mužem svých snů, ji naplňoval blahem. Rozhlížela se, míjela zamilované páry, stařenky a děti spěchající ze školy. Už brzy bude mít vlastní takové...

Z přemýšlení ji vytrhlo zvonění mobilu. Ta pitomá manažerka jí bude otravovat ještě dřív, než na schůzku vůbec dorazí? Vždyť má ještě deset minut! Nabroušeně zvedla telefon a už chtěla začít běsnit, ale překvapil ji nepříjemně tichý hlas manažerky. 

"Jste tam?" ozvala se potichu manažerka.
"Ano, samozřejmě, ale jak si dovolujete-"
"Myslím, že jeden problém už máte vyřešený - šaty budete mít rozhodně černé."
"Co prosím?"
"Černé. Protože bílé se na takovou příležitost nehodí!"
"Ale já jdu na svatbu, ne na pohřeb."
"Omlouvám se, madam, ale bohužel-"
"Cože? Né?!" vykřikla. "Co se stalo?"
"Bohužel váš nastávající zemřel při autonehodě."
"A proč to krucinál nezavolali mně?"
"Nevím, madam, byla jsem o tom srozuměna teprve před chvilkou."
"Jo a vykládáte mi to tady jako kdyby zdražili máslo!" utrhla se na ni.
"Madam, prosím vás, madam!"

add a captionNa druhém konci už ale žádná madam nebyla. Madam v momentě, kdy si uvědomila, co se stalo, padla jako podťatá. Tam ji také o patnáct minut později našla manažerka. Lidé procházeli kolem a nikdo si nevšímal ležící mladé ženy, která v rukou svírala prázdnou otevřenou sametovou krabičku...

Marky
P.S. Ano, já vím, že je ten konec morbidní a hnusný, ale i takový dokáže život být a my můžeme být jen rádi, že se nám takový život vyhnul. V této povídce možná pár drobností nesedí, ale to v životě také ne. Nevím, co se s madam dál stalo a snad to ani vědět nechci. Musela mít smutný život. Anebo smutnou smrt. Přijde na to.

Komentáře

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoli odezvu.