Měsíční shrnutí - duben 2016

Ahojky!
Vítám vás u dalšího měsíčního shrnutí mého knižního života. Duben byl mnohem lepší, než jsem čekala... I když už mi vážně začínají chybět unboxingy. Jinak si určitě všimnete nové grafiky, kterou bych na blogu ráda zavedla. Ale než z ní udělám hlavní téma blogu, chtěla bych se zeptat na váš názor. Zabere docela dost času, takže mi rozhodně napište, jak se vám líbí...

V dubnu jsem přečetla celkem osm knih a poslechla své klasické skóre tři audioknihy. Průměrná dubnová kniha měla 303 stran a průměrná audiokniha trvala 9 hodin a 12 minut. Už to považuji za skvělý výsledek,a le přijdou lepší kategorie!

25919107Duben jsem začala opět na cestách, tentokrát po francouzské Normandii, kde jsem dočetla Krycí jméno Verity od Elizabeth Wein. Tahle kniha mě naprosto dostala, a to se vším všudy. Po ní jsem několik dnů nemohla číst kvůli takzvanému "book hangover" - to je klasická knihomolská diagnóza, kdy po přečtení dobré knihy nemůžete sáhnout na žádnou další... Nakonec mě ale ke čtení donutila školní povinná četba a já zhltla posledních 200 stránek z francouzského sci-fi románu Terrienne od Jean-Claude Mourlevata. A hned jsem se musela potýkat s další knihou. Sice se mi stále do čtení nechtělo, ale nakonec jsem Dorothy Must Die od Danielle Paige stejně pokořila. Při čtení jsem si dokonce psala své reakce (můžete si je přečíst v tomto článku), což mě na jednu stranu ve čtení motivovalo a na druhou otravovalo. Každopádně to byla zajímavá zkušenost...

25322449Tento měsíc jsem vlastně skoro pořád četla anglicky. Další na řadě byl titul Radio Silence od mé milované Alice Oseman. Nemám, co k němu dodat, protože to zkrátka byla dokonalost sama a nejlepší kniha, kterou jsem letos zatím četla. Ano, lepší než Verity. Hned poté jsem se konečně dokopala i k dočtení The Rest Of Us Just Live Here od Patricka Nesse, což bylo spíše zklamání vzhledem k tomu, že jsem tuhle knihu četla už od ledna. Jako další přišel na řadu komiks The Wicked + The Divine, který se mi sice skutečně zamlouval svým uměleckým zpracováním, ovšem z příběhové stránky to nebyla žádná sláva. V dubnu jsem také pohnula se svou výzvou do projektu Čteme v cizím jazyce, a to konkrétně od jeho části #čtemeanglicky. Přečetla jsem totiž krátkou novelu Glitches od Marissy Meyer, která patří do mé milované série Měsíčních kronik. Už mi chybí jen dvě a celá série bude kompletně přečtená! A v tomto odstavci už mi chybí zmínit jen jedna kniha: Můj život u sousedů od Huntley Fitzpatrick. To je zkrátka sladká contemporary, která pohladí po duši a potěší u srdce... i když je o něco realističtější než jiné knihy z její kategorie.

Do sluchátek jsem si v dubnu jako první pustila další díl Letopisů Narnie od C. S. Lewise - Kůň a jeho chlapec. Opět jsem nebyla nadšená, ale myslím, že se série začíná zlepšovat. Dále jsem si poslechla audioverzi své první knihy od Sarah Dessen s trefným názvem Just Listen, která se mi moc líbila a autorce dám určitě ještě šanci. Audioknižní trio jsem pak zakončila humorným ormánem Už je tady zas od Timura Vermese, který mě naprosto dostal.

15761211Tady to opět není žádná sláva. Podařilo se mi napsat dvě RC review, a to jedno průměrně nadšené na  Audrey se vrací od Sophie Kinsella (e-knihu jsem dostala na recenzi od Palmknih) a jedno velmi nadšené na Babička pozdravuje a omlouvá se od Frederika Backmana (za audioknihu děkuji Audiotéce). Minirecenze jsem tentokrát nesepsala, i když by to možná nebylo na škodu...

Klasické recenze v dubnu přibyly celkem tři, což zase není tak špatné skóre. Jako první jsem sesmolila svůj názor na Dárce od Lois Lowryové, kterého jsem četla v říjnu (Ano, až takové zpoždění na těch recenzích mám!). Jako další na blogu přibyla recenze na Zelenou jako smaragd od Kerstin Gier - třetí a poslední díl časocestovací trilogie Drahokamy. Z třetího dílu jsem byla kupodivu o něco nadšenější než z prvních dvou! A nakonec jsem ještě zvládla sepsat své myšlenky ohledně knihy První láska od Jamese Pattersona a Emily Raymond, které bohužel nebyly zrovna nejpozitivnější.

V dubnu jsem od Audiotéky opět obdržela audioknihu, kterou je již výše zmiňovaný titul Už je tady zas, který jsem si už stihla i poslechnout a brzy se můžete těšit na recenzi. Kromě toho jsem od Palmknih na recenzi dostala e-knihu Nonstop knihkupectví pana Penumbry od Robina Sloana, na jejíž čtení se už moc těším. Tímto bych také ráda poděkovala oběma webům za poskytnutí knih k recenzi, moc si toho vážím!

Kde nic, tu nic. Ale nebojte, já nebudu plakat...

Tady mě to trochu mrzí, ale také se mi nikde nepoštěstilo.


Tahle prázdná kategorie mě ovšem nemrzí ani trochu - naopak jsem na sebe hrdá.


Jak jste si v dubnu vedli vy, ať už knižně či neknižně?
Marky

Komentáře

  1. Grafika je boží! Skvělá! Super! :)
    Ke knížkám konkrétně se nemůžu moc vyjadřovat, nic kromě Zelené jako smaragd jsem nečetla. Spíš tě fakt obdivuji za to, že i když máš studijní rok v zahraničí, pořád toho stíháš tak hodně - číst, psát, vést blog, učit se a žít společensky (jak jsem vypozorovala z toho blogu, který si píšeš anglicky). Ty asi nemáš sklony k prokrastinaci, že? :)
    (Škoda, že tady letos nebudeš na Svět knihy, ale třeba příští rok.)
    Přeji pěkný květen :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Děkuji! Děkuji! :D
      Ono seto dá, když se chce. Poslouchám hodně audioknih... A když nemůžu spát, tak čtu. Nebo v hodinách občanky, kdy stejně nic neděláme :D A prokrastinuju taky, ale u mně to funguje s prokrastinací trochu jinak: já prokrastinuju tím, že si buď povídám s rodinou nebo dělám něco, co mě baví. Tj. třeba čtení nebo omalovánky nebo čtení cizích blogů... A někdy píšu, ale to není až tak časté... I když jeden větší projekt by tu byl.
      Svět knihy vážně nestíhám, ale příští rok je to na sto procent! :)
      I Tobě :)

      Vymazat
  2. Jů, moc se mi to líbí! :)
    Krycí jméno Verity si moc chci přečíst, kruci, snad se mi to povede co nejdřív. :D (nebo aspoň ještě letos :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, to mě těší :)
      Taky doufám, stojí to za to ;)

      Vymazat
  3. To je úplně suprové skóre! Ale mrzí mě, že se ti nelíbí Narnie, já ji četla, když jsem byla malá, a zrovna z Koně a jeho chlapce jsem byla nadšená :D (Navíc jsem někde slyšela, že Lewis napsal tu lampu v Narnii čistě na protest Tolkienovi, který prohlásil, že ve správné fantasy nemůže být lampa.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se jako malé Narnie hrozně líbila, ale re-reading už tak úspěšný není... A vidíš, to jsem nevěděla - tím se moje mínění o lampě zlepšuje :D

      Vymazat

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoli odezvu.