Deset měsíců v Belgii aneb jak si změnit život od základů


Ahojky!
Z blogerského pohledu považuji svůj roční pobyt v Belgii za maximální úspěch. Bála jsem se, že nebudu mít čas psát - a měla jsem ho. Až na poslední dva týdny, čehož ovšem rozhodně nelituji a hned vám vysvětlím proč. Čeká vás takový menší report z mého života, který sem sice možná nepatří, ale teba vás aspoň trochu pobaví a namotivuje. Takže se pohodlně usaďte, dejte si něco dobrého a jdeme na to!

Byla jednou jedna knižní blogerka a ta se rozhodla jet na deset měsíců do Belgie, aby poznala sama sebe, naučila se francouzsky a dosáhla spousty dalších cílů, o kterých v době rozhodnutí neměla ani potuchy. A všechny ty cíle a předsevzetí se naplnily, ale nepředbíhejme.


Blogerčiny začátky v zahraničí byly mírně řečeno vražedně těžké. Neměla hostitelskou rodinu, školu, kamarády a byla úplně sama v cizí zemi, kde nikomu nerozuměla v podstatě ani slovo (pokud se ji nerozhodl říct "dobrý den", "Kde je toaleta?" nebo vyjmenovat barvy duhy). Po večerech brečela, po dnech se snažila hrát si na turistku.

Až jednoho dne dostala zprávu, že si ji na tři měsíce vezme nějaká provizorní rodina daleko od hlavního města, se třemi bratry. Blogerka měla zase strach, ale rodina se vyklubala být celkem sympatická a taky začala škola a i nějaké mimoškolní aktivity... A najednou čas běžel mnohem rychleji.


Sice měla stále málo kamarádů, ale začínala mluvit francouzsky a užívala si hodiny tance a schůzky se skauty. Jeden z blogerčiných prvních šťastných dnů byly její narozeniny, kdy si rozbalila nejen balíčky z Česka, ale také od své hostitelské rodiny, která ji dokonce vzala na bowling a udělala jí k snídani palačinky.

Pak se blogerka dozvěděla, že může zůstat u rodiny po celý rok. Začala také s hostitelským bratrem do skupiny mladých katolíků (na mše chodila s rodinou už od začátku, ačkoliv věřící nebyla). Našla si kamarády a chodila s nimi ven a začala rozumět francouzsky všemu, co se kolem ní povídalo.


Pak přišly Vánoce, kterých se blogerka bála, ale nakonec se z nich vyklubaly pohodové, rodinné prázdniny. Zpívala na mši před stovkami lidí sólo ve francouzštině a nepokazila ho. Oslavila s kamarádkami host sestry, jež se na začátku prosince vrátila z Flander, šťastný Nový rok. Až na časté nemoci se měla dobře.

V únoru konečně začala pořádně cestovat, a to nejen po Belgii (Antverpy, Brusel, Bruggy atd.), ale také po Evropě obecně. O karnevalových prázdninách se se svou organizací (YFU) vypravila na pět dní do Paříže, na konci března odjela se třídou do Anglie a o Velikonocích do Normandie se skupinou mladých katolíků. Všechny cesty si užila na maximum a už konečně mluvila plynně francouzsky.


Duben, květen a červen byly měsíce maximálního užívání si života, ale blogerčin zahraniční pobyt se pomalu chýlil ke konci. Navštívili ji rodiče, balila, skládala závěrečné zkoušky a loučila se. Odjezd byl mnohem těžší než odjezd z ČR. Plakala celé noci a v autobuse na týdenní seminář do Berlína uronila takových slz, že málem zatopila sedadla. A konečně prvního července přijela domů.

Jsem ještě stále plná dojmů a o svém pobytu bych mohla vyprávět roky. Měla jsem štěstí na úžasnou rodinu a kamarády a nelituji ani minuty uplynulých deseti měsíců, které jsem si prožila. Objevila jsem skvělá místa a pravdu sama o sobě. Kdo to nezažil, nikdy úplně nepochopí, jak moc takový rok člověka změní. Jestli jsem se jako blogerka změnila k lepšímu či k horšímu už posuďte sami, ale já jsem sama se sebou spokojená. 


Teď jsem zpátky v Česku a připravená na to se vrhnout do blogování zase v plné parádě. Jsem pořád Marky, ale jiná - dospělejší, zkušenější a francouzsky mluvící. Ale knížky miluji pořád stejně a pocit, že si můžu po deseti měsících zase nějakou koupit, je vážně dokonalý... Už se nemůžu dočkat, až se zase plně ponořím do světa knih, čtení a blogování.

Jaký byl váš rok?
Marky

Komentáře

  1. Jsem ráda, že tě konečně mám zpět v Čr! :) Moc se těším na tvou aktivitu a ták, a snad se někdy tedy znovu uvidíme :)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé počtení! :D A tu francouzštinu ti závidím :DDD

    OdpovědětVymazat
  3. Krásne si to napísala. Priznám sa, že som ťa sledovala aj na tvojom druhom blogu a vždy som sa tešila na nový článok! :) Si pre mňa istou inšpiráciou, že ak človek chce, prekoná všetky jazykové prekážky ;) :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) To mě těší, že skutečně někdo můj druhý blog četl a že Tě bavil. Moc díky, vážím si toho :)

      Vymazat
  4. Páni, skvělá zkušenost, máš štěstí! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že nezáleží na tom, či si sa zmenila ako blogerka, dôležitá je tá zmena v človeka :)
    Inak ti veľmi závidím túto skúsenosť, ja by som na také nemala odvahu, odísť niekam úplne sama, kde to nepoznám a ešte aj jazyk neviem. By som umrela :D
    Máš môj obdiv :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě jsem neslyšela o nikom, kdo by na výměně umřel, takže bys byla asi první :D Ale díky, vážím si toho :) Jako člověk jsem se změnila skutečně hodně, takže proto si myslím, že se to projeví i tady...

      Vymazat
  6. Moc hezký článek! :3 Mě teď čeká (jak už víš o:) ) rok v USA, tak jen doufám, že si to tam užiju stejně jako ty v Belgii! :)
    Jen jsem se chtěla zeptat, jak se ze začátku mohlo stát, že si byla bez rodiny? :O :D
    DENYII

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Přeji hodně štěstí i Tobě a doufám, že i Tvoje zkušenosti budou jen a jen pozitivní ;) A měla jsem provizorní rodinu, jenže všichni chodili do práce a já byla sama doma - sice s kočkou a jídle a tramvajenkou a klíči, ale ztracená a osamělá :/ Ale když na to koukám zpětně, i to byla dobrá zkušenost :)

      Vymazat
  7. Moznost naucit se takhle jazyk je naprosto skvela. Zpetne lituju svych skolnich let, ze jsem to nikdy nepodnikla. I kdyz uz ani nevim, jestli se tohle za myho mladi vubec delalo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebylo to vždycky lehké, ale organizace, se kterou jsem jela já, už funguje desítky let, takže určitě jo :)

      Vymazat
  8. Obdivuju tvoji odvahu, docela bych se bála! Ale zároveň to zní hrozně dobře! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to obojí - všichni, kdo to dělají, se bojí. Potřebuješ být tak trochu cvok, abys odjela, ale pak už necouvneš ;)

      Vymazat
  9. Zní to hrozně bezvadně, hlavně ta možnost naučit se dobře cizí jazyk. Akorát já bych prostě nezvládla odjet, myslím, že bych v sobě nenašla dost odhodlání. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi tvrdí všichni, ale jakmile se jednou rozhoupeš, není cesty zpět ;)

      Vymazat
  10. Skvělý článek a skvělých deset měsíců! Jsem moc ráda, že tě znám a můžu tak tvou zkušenost aspoň částečně připodobňovat k té, která nejspíš čeká ve třeťáku mě - měla bych totiž jet na deset měsíců do USA. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, to jsem ráda, že to vím! Držím palce, ať se všechno podaří a těším se na novinky :)

      Vymazat

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoli odezvu.