Když knihomol dočte knihu...


Ahojky!
Dnes tu pro vás mám trochu speciální článek inspirovaný tím, co se mi stalo po dočtení Stars Above od Marissy Meyer. Jsou to povídky k mé milované sérii Měsíčních kronik a já byla hrozně smutná, že ta skvělá série už skončila. Proto jsem se rozhodla sepsat deset situací, které mohou nastat poté, co knihomol dočte knihu. Třeba se i vy v nějaké najdete a příště spolu ty pocity můžeme sdílet!


... tři hodiny zírá do stropu.
Nemusí to nutně být skvělá nebo příšerná knížka, kterou právě dočtete, ale objevíte v ní něco zvláštního. Něco, co vás zaujme a dokážete o tom přemýšlet celé hodiny, protože se vás to skutečně osobně týká. Anebo narazíte na dějový zvrat, který jste vážně neočekávali. Důvodem pro tupé zírání do stropu může být v podstatě cokoliv, ale mně osobně se to stává poměrně často a věřím, že v tom nejsem sama.

... začne ji okamžitě číst znova.
Tohle moc často nedělám, protože jinak by mě moje TBR (To Be Read = knihy čekající na přečtení) polička nejspíš zavalila. Na druhou stranu bych se k některým knihám moc ráda vrátila, ale po nějaké době od přečtení se k tomu už nedokážu donutit. Zato hned po dočtení mám často nutkání znovu nalistovat první stránku a začít ten skvělý příběh znova od začátku - nebo si alespoň pročíst nejlepší pasáže.

... pláče.
Tohle hodně souvisí s faktem, že jsem brečela u Stars Above. Nejsem knihomol, který by ronil krokodýlí slzy u každé druhé přečtené knížky nebo každé vypjatější scény - zato se pořád směji. Občas mi srdce vhrknou slzy do očí, ale na konci knihy to většinou nebývá. Ovšem právě proto, že bych knihy, u jejichž čtení jsem skutečně brečela, mohla spočítat na prstech jedné ruky, je to pro mě tak vzácné a důležité.

... stráví tři hodiny na internetu u fanartů.
Tohle je naopak naprosto klasická situace: Marky dočte knihu, otevře Tumblr, Instagram, Deviantart, Pinterest a Weheartit (nejlépe všechno najednou), a pak se pustí do prohlížení fanartů, grafiky a koláží na téma dané knihy. Většinou mě pak chytne nutkání sama něco vytvořit a pokud z mých rukou nevzejde nějaký fanart, často pak zaplním několik stránek Destrukčního deníku.

... nemá si o ní s kým popovídat.
Ano, tohle je velký problém. Aspoň můj. Občas to pak dochází do takových extrémů, že ve dvě ráno píšu Ells nebo Jackelin Mandragor nebo někomu podobnému a prostě se s nimi MUSÍM bavit o tom, co jsem zrovna dočetla, ačkoliv ony už to dávno četly několik měsíců/let přede mnou. Nedávno jem ovšem byla na knižním klubu FRESH BOOKS, konkrétně na jejich srazu k Mechanickému princi. A myslím, že jsem právě objevila řešení tohoto problému. Knižní kluby jsou skvělá věc, vážně!

... pustí se do něčeho, k čemu ho kniha inspirovala.
Činnost, kterou v mně daná kniha či její protagonist(k)a evokuje, se může pokaždé lišit. Musím se ovšem přiznat, že mě k něčemu inspiruje skoro každá knížka. Z těch, které jsem přečetla poslední dobou, mohu uvést například Šťastně až navěky nebo třeba Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Co mě knihy naučily vám kvůli spoilerům nemůžu prozradit, ale vy na to určitě přijdete sami, pokud už jste je četli...




... kouká na YouTube.
Sledování knižních videí pramení výhradně z toho, že si o právě dočtené knize nemám s kým popovídat. Videa mi v tomto ohledu jsou bližší než psané recenze, a tak hledám v anglofonní BookTube sféře to, co zrovna potřebuji. U tohoto bodu by mě vážně zajímalo, jestli tohle dělá i někdo jiný, protože jsem o tom ještě od nikoho neslyšela.

... všem o ní vypráví.
Hahahaha. To bylo jasné, ne? Tohle děláme snad všichni. Cpeme dobré knihy jako doporučení všem okolo a zlobíme se na ně, když si pátou doporučenou knihu za daný měsíc nechtějí nebo nestihnou hned přečíst. Možná proto, že všem vyprávím většinu času o knížkách a čtení, mě spousta lidí považuje za blázna. Ne, že by mi to vadilo.

... začne si s ní bouchat o hlavu.
Nebo o polštář, na tom nesejde. Když přečtete knihu, která byla vážně špatná, nebo to rozuzlení dopadlo naprosto hloupě, nebo vás autor(ka) nechal(a) civět na poslední stránku, která skoro jako by končila uprostřed věty... nemáte snad chuť knihou hodit o zeď? Tohle je totiž desátý stupeň zoufalství z pěti a kdo to nezažil, nepochopí.

... píše recenzi.
Tohle děláme jen my, knižní blogeři. Já osobně jsem od této činnosti ovšem už docela dávno upustila, protože to na recenze nemá zrovna pozitivní vliv. Raději si hned po dočtení napíšu názor na Goodreads a ten pak srozumitelně přeložím pro ostatní pozemšťany do formy recenze o několik dní později. Protože moje názory hned po dočtení jsou zakalené emocemi a většinou nejsem schopná napsat text, který by dával aspoň trochu smysl a nebyl směsicí nadávek, opěvování, facepalmů a vyskakování do vzduchu. Tak se toho raději vyvaruji.

Co po dočtení knihy nejčastěji děláte vy? Shodneme se na něčem?
Marky

Komentáře

  1. Odpovědi
    1. Koukám, že to je velmi častá odpověď... Já většinou hned nemůžu, potřebuji vstřebat tu právě přečtenou.

      Vymazat
    2. Já to mám také tak. Nemůžu jen tak přejít plynule z jedné na druhou, max. když se jedná o stejnou sérii.

      Vymazat
    3. To je pravda, u sérií to zvládám. Jinak ale potřebuji pokaždé pauzu.

      Vymazat
  2. Já třeba po dočtení nějaké úžasné knihy řeknu sama sobě že lepší knihu už nepoznam a musím si dát od čtení pár dní pauzu. A pak až se mi kniha rozlezi v hlavě, tak se pouštím do nové :)

    OdpovědětVymazat
  3. Po dočtení už sahám po další :-D (Vždy jich hásoba čeká v řadě :-D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tomu rozumím, s dalšími knihami po ruce problém nebývá :D

      Vymazat
  4. Tak tohle je skvělý článek! Já osobně nejčastěji strávím několik hodin u fanartů a na youtube videa. Potom o ní vyprávím všem, co mě jsou ochotni poslouchat (i těm co nejsou ochotni) a mám stejný názor jako ty na psaní recenzí. Taky si spíš nejdřív napíšu na goodreags zašifrovaný názor a pak o odkryji v recenzi :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Shodneme se ve spoustě věcí, to jsem ráda :)

      Vymazat
  5. No nekdy mam takove stavy, ale jen u opravdu tech skvelych knih. Neplati to o kazde. A tech skvelych je pro me hodne malo... Kdyz takovou knihu totiz doctu a vim, ze nema pokracovani, nebo ze budu muset dlouho cekat (stalo se, ze jsem cekala i tri roky), tak jsem chytla fajnovou depku :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ne, u každé to tak není... Ale často. To mě mrzí, já bych ji četla v originále ;)

      Vymazat
  6. Psaní recenzí, zírání do stropu nebo čtení od začátku, to je poslední dobou nejčastější. Poslední knihu jsem musela začít číst od začátku, protože jsem ji pořádně začala pobírat až v půlce a vyplatilo se to. Recenzi najdeš aktuálně u mě na blogu.
    x
    www.introvertnisvet.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  7. S tou chutí začít číst znova se naprosto ztotožním. :) Nestává se mi to sice vždycky, ale občas prostě mám nutkavou potřebu buď znova nalistovat první stranu nebo, jak říkáš, aspoň svou oblíbenou pasáž. A často to dokonce vážně udělám. :D Někdy se k nějaké pasáži klidně vrátím i později jen tak, pro připomenutí. Pokud jde o recenze, ty se snažím psát většinou hned po tom, co knížku dočtu, v rozmezí několika hodin, maximálně dvou dnů. Je to hlavně proto, že když recenzi nenapíšu, už se k ní pak nedokopu. Tak to radši řeším co nejrychleji. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bys asi neměla vědět, kolik recenzí musím ještě napsat, než budou dost aktuální :D Ale nevadí mi to, píšu jich dost ;)

      Vymazat
  8. Tenhle článek je naprosto boží! A souhlasím! :D
    Taky často dlouho o knížce po dočtení přemýšlím, čtu některé její pasáže zas a znovu, občas se dokopu ke změně svého života po vzoru hlavního hrdiny a fanarty či soundtracky, to je moje. :D
    Ty recenze taky nerada píšu hned, protože pak většinou jen omílám, jak byla knížka boží, a celkově pak recenze zavání subjektivitou. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc :) Přesně tak, taky je radši nechávám odležet ;)

      Vymazat
  9. super článek - výstižný, určitě se tam každý najde, já po přečtení super knihy ji musím nejdřív vstřebat a hrozně lituju toho, že skončila... pak se snažím najít jinou knihu od stejného autora

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, občas si ale člověk na další knihu dost počká...

      Vymazat
  10. S tímhle článkem ve většině případů naprosto souhlasím. Projíždění Tumblr už je klasika, mlácení hlavou/knihou o zeď taky občas praktikuju, názory místo na Goodreads píšu raději do sešitu, jelikož se moje city ovlivněné názory dají přirovnat tak akorát k životním projevům člověka neandrtálského a čtenáři by se asi dost polekali. Většinou taky okamžitě rozečtu knihu novou, nicméně když jsem nedávno dočetla Captive prince stylem trilogie za tři dny, tak mě to dostalo, že jsem nemohla dobré dva týdny žádnou knihu ani vidět. :D

    http://burrowofthebookworm.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Tak v tom případě jsem já neandrtálec na Goodreads :D Tomu rozumím :)

      Vymazat
  11. Knih, že kterých pláču nebo tupě zírám do stropu, není zase tolik, ale když na nějakou narazím, stojí za to. :)
    Recenze většinou nepíšu hned po dočtení :)

    OdpovědětVymazat
  12. Vím, že někteří mě budou chtít ukamenovat... ale já se pak podívám na film :) (často se na film nechci podívat před přečtením, ale pak je ráda porovnávám - tedy pokud ten film samozřejmě stojí za to) :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ke většině knih, které přečtu, ani filmy nejsou, takže to se mi moc nestává. Po přečtení se na film ráda kouknu, ale ne hned. A před přečtením to nepřichází v úvahu!

      Vymazat
  13. Já jsem po dočtení vždycky lehce mimo, takže jedu na automat :D sice dělám běžný věci, ale vstřebávám zážitek z knížky a samozřejmě uvažuji o tom, co napíšu do recenze, ale to jenom okrajově :D třeba nechápu lidi co hned sáhnou po další, protože to já bych nezvládla :D potom bych z té dočtené neměla takový požitek :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoli odezvu.