úterý 23. září 2014

Občas platí to, co se o knize říká. | S tebou už nikdy - recenze



Název v originále: You are the One that I don't Want
Autor: Alexandra Potter
Překlad: Dagmar Brejlová
Nakladatelství: Knižní klub
Žánr: Kristián
Počet stran: 360
Anotace:
Představte si, že byste našla toho pravého... a pak zjistila, že se ho nemůžete zbavit?Když Lucy v osmnácti potká Nata, je to láska na první pohled. Lucy má jasno: on je ten pravý. V opojení první lásky se ti dva při západu slunce políbí pod benátským Mostem vzdechů a - jak praví legenda - jsou navždy nerozlučně spjati.Avšak o deset let později už jeden o druhém skoro neví. Tedy až do té doby, než je osud znovu svede dohromady. Znovu. A znovu. A zase. Už se to nezdá být tak báječné jako tenkrát v Benátkách, ale pokud Nate není ten pravý, proč je tak zatraceně těžké se s ním rozejít?Romantický příběh plný humoru o tom, jak to vypadá, když se dívčí sen o nalezení toho pravého splní do puntíku.


(Recenze neobsahuje spoilery!!)
Osmnáctiletá Lucy Hemingwayová potkala  v Benátkách muže, o kterém si do té doby mohla nechat jenom zdát. Američan Nate její lásku pochopitelně opětoval a zažili spolu nejkrásnější prázdniny. Mimo jiné se také políbili pod Mostem vzdechů, což má údajně zajistit, že je osud nikdy nerozdělí. Ale všechno jednou končí. Lucy se vrátí domů do Anglie a Nate odjede do Ameriky. O několik měsíců později se Nate s Lucy po telefonu rozešel. To přece není možné! Lucy tomu nemůže uvěřit a nedokáže myslet na nikoho jiného než na muže svých snů.

O deset let později dostane hlavní hrdinka práci v jedné malé galerii v New Yorku. Původně sice chtěla být umělkyní, ale krutá realita ji donutila se svého snu vzdát. Ne ale Natea. Když ho Lucy v New Yorku náhodou potká, rozhodne se mu dát ještě jednu šanci. Ale i když všechno vypadá růžově, Nate se rozvádí a Lucy stále miluje, není situace vůbec ideální. Nate se změnil, Lucy ne. A s "novým Natem" si už tak dobře nerozumí. Co ale dělat, když se s ním vůbec nejde rozejít?


S tebou už nikdy není první knížka, kterou jsem od Alexandry Potter četla. Začala jsem románem Já a pan Darcy, který jsem dostala od kamarádky k narozeninám těsně poté, co jsem dočetla Pýchu a předsudek od Jane Austenové. Na ni jsem ale recenzi psát nechtěla, protože už je to dávno, co jsem tu knížku četla, a hlavně jsem tehdy byla Jane Austenovou úplně poblázněná... Můžu ale potvrdit, že knížky Alexandry Potter jsou si hodně podobné. Je to tak. Spousta lidí její strategii psaní prohlédla už při prvním čtení. Já ne. Ale při druhém ano. Takže jak psát romány Alexandry Potter? Vezměte neschopnou, urážlivou a mírně ošklivou hlavní hrdinku ve středním věku, úžasného muže, který se do ní pochopitelně zamiluje, trochu nadpřirozena (například postavu z knihy nebo kouzlo lásky...), zamíchejte, roztáhněte na několik set stran - a je hotovo!

UntitledAno, tohle znělo hodně ironicky. A taky jsem to tak myslela. Knížky Alexandry Potter opravdu JSOU jednotvárné. A občas to docela přehání. Ale na druhou stranu - já nejsem její cílová kategorie. Tyhle knihy jsou pro svobodné a zoufalé ženy středního věku, které se do hlavních hrdinek těchto románů dokážou vžít a třeba je příběh i povzbudí... A je pravda, že vás tento typ knížek může i bavit. Dokážu si představit lidi, kteří mají takových knih plné police. Ale pro většinu lidí Alexandra Potter není správná volba. I když se vám na začátku, podobně jako mně, příběh líbí, buď vás kniha v půlce přestane bavit a odložíte ji, nebo ji dočtete, ale zjistíte, že skončila přesně tak, jak jste čekali.

Je sice pravda, že jsem S tebou už nikdy dočetla až do konce, ale s velkým odporem. Od té doby, co se tam zjevil takzvaný "vyjídač galerií" (víc prozrazovat nebudu), se mi to celé začalo zdát nějaké divné. A po prvních neúspěšných pokusech o rozchod jsem si už opravdu ťukala na čelo. Konec se mi opravdu opravdu opravdu nelíbil. Moc happyend, moc Alexandra Potter, moc Benátky, moc nadpřirozena. A tak vůbec... Do poloviny knihy ano, pak už jsem román prostě "jen chtěla dočíst".

O hlavní hrdince bych řekla asi něco podobného jako o knize. Je podobná těm ostatním. A hlavně je na svůj věk hrozně naivní. Psychicky se chová jako puberťačka, ale vypadá starší něž je. Taky by mě docela zajímalo, jakou souvislost má popis Lucy Hemingwayové v knize a její fotka na obálce. Obálka české verze knihy sice vypadá dobře, ale když román dočtete, říkáte si, jak vlastně s knihou souvisí. Ano, pěkné barvy, je vidět podobnost s ostatními knihami od stejné autorky. Někomu může do oka padnout anotace. Ale to je všechno. Fotkou krásné (podle mého odhadu tak dvacetileté) blondýnky chtěli možná v nakladatelství zdůraznit  Lucy takovou, jakou ji Nate poznal v Benátkách, ale o tom hlavní část knihy není. Oproti naší české obálce se mi ta původní líbí mnohem víc. Paradoxně a ní není žádný obrázek a nadpis je nepřirozeně dlouhý, ale přesto podle mně vypadá lépe...

Na závěr bych chtěla říct, že tímto nechci na tuhle knihu nadávat ani odrazovat lidi od toho, aby ji četli. Jenom mi prostě přišla taková, jakou jsem ji popsala. Ale jestli si na ni chcete udělat vlastní názor, tak si ji přečtěte. A pokud jste ji už četli, určitě mi napište do komentářů, jak se líbila vám... Nebo případně na jakou další knihu bych měla udělat recenzi :)

Moje hodnocení: 1/5 hvězdiček

A hlavně: čtěte, čtěte a čtěte!
Marky

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoliv odezvu :)