Kniha, která nikomu nic nevnucuje. | Dalajlamova kočka - recenze

Název v originále: The Dalai Lama's Cat #1

Autor: David Michie

Nakladatelství: Sygnerie

Žánr: filozofie

Série: Dalajlamova kočka #1

Počet stran: 258

Čteno: 26. dubna 2015

Jaké to je, když se vás ujme dalajlama a vychovává vás už od maličkého kotěte? Přesně toto prožívá Jeska - kotě beze jména a s kulhavými tlapkami, které nemá o náboženství ani ponětí. Jenže to se má brzy změnit a i čtenář má možnost nahlédnout do dalajlamova života stejně podrobně jako do toho kočičího.

„Chci, aby i díky této knize lidé dospěli k tomu, že nejdůležitější je láska v různých podobách. Šťastní jste, když se staráte o druhé a dáváte jim lásku. To je jedna z nejúčinnějších cest ke štěstí,“ říká o Dalajlámově kočce její autor David Michie.

Miluju kočky, i když to už nejspíš víte. A to, že je tahle kniha pro milovníky koček jako stvořená, už vás asi taky napadlo. Ale tahle kniha může nabídnout mnohem více, než byste možná na první pohled odhadovali...

Dalajlamova kočka získává u svého majitele velmi pestrou sbírku zážitků, které ji (stejně jako čtenáře této knihy) poznamenají a tak trochu změní. Do každé části Jesčina příběhu je totiž vloženo hned několik moudrých myšlenek, které vás donutí na chvíli knihu zavřít, koukat do zdi a zamyslet se. Řekla bych, že Dalajlamova kočka je jedna z těch knih, které vám, když vám padnou do noty, mohou změnit život. 

Začala jsem si uvědomovat, že i když je nějaká myšlenka snadno pochopitelná, neznamená to ještě, že je také snadné se podle ní řídit. (~ str. 21)

Každopádně byste tuto knihu neměli odsuzovat. Rozhodně totiž není pravda, že buddhistická moudra jsou je pro buddhisty. Příběh Jesky a jejího majitele ani buddhismus samotný nikomu nic nevnucuje. Záleží jen na vás, po které cestě se vydáte a jestli si necháte poradit...

"Smyslem buddhismu není obracet lidi na víru, ale poskytnout jim prostředky k tomu, aby mohli být šťastnější. Tedy aby z nich byli šťastnější katolíci, šťastnější ateisté nebo šťastnější buddhisté." (~ str. 47)

Nejmilejší překvapení pro mě v této knize představoval humor. Nevěřila bych, že se u duchovní literatury, která se potýká s velmi vážnými tématy, budu moci zasmát... Ovšem ta malá roztomilá a nezkušená kočička i její mírně sarkastický humor a úhel pohledu k smíchu přímo vybízejí.

'Někdy naše světlo pohasíná, ale pak se setkáme s jinou lidskou bytostí, a naše světlo se znovu rozhoří jasným plamenem. Těm, kdo v nás znovu probudí vnitřní světlo, jsme zavázáni nejhlubší vděčností.' (~ str. 254)

Jak už jsem psala, kočky miluju a můžu už snad dodat jen to, že čtení této knihy jsem si naprosto užila. Každou stránku jsem otáčela s nadšením a zaujetím, které už jsem dlouho nezažila. Četla jsem od začátku až do konce, usmívala se, smála a přemýšlela. Možná ze mě jednou bude buddhistka. A možná taky ne. Kdo ví? Ale já vím, že Dalajlamova kočna si navždycky našla místo v mém srdci...

Kniha: 5/5

Obálka: 5/5

Marky