Když už bláznivé, tak pořádně. | Analfabetka, která uměla počítat - RC recenze

Název v originále: Analfabeten som kunde räkna

Autor: Jonas Jonasson

Nakladatelství: Panteon

Žánr: humor

Série: -

Počet stran: 414

Čteno: 20. - 29. května 2015

Nombeko Mayeki se od vynášení jihoafrických latrín dopracuje až na studium jaderných bomb a později dokonce do Švédska. Cestou ji potká štěstí i smůla, ale je hned jasné, že analfabetka, která umí počítat, se ve světě rozhodně neztratí.

První věc, kterou bychom si měli ujasnit, je, že tohle není druhý stařík. Je to jiná kniha na jiné úrovni, ačkoliv ji napsal stejný autor. Ale je tu jeden aspekt, který obě knihy spojuje, a to je humor. Jonassonův humor sice nemusí sednout každému, ale když už mu přijdete na chuť, nedokážete se bez něj obejít.

S tím ale přichází také první zádrhel. Kvůli humoru a ujetosti příběhu se děj občas trochu zamotává a v Analfabetce mi často trvalo, než jsem se zase vymotala. Na druhou stranu bez té ujetosti by byl příběh o vynašečce latrín poměrně o ničem. Takhle je ale děj skvěle a do detailu propracovaný a když si na to zamotávání zvyknete, začne do sebe najednou všechno perfektně zapadat.

Po složení přísahy Holger 1 podotkl, že by se jeho bratr mohl zamyslet nad tím, co poví svému otci, až se jednoho dne shledají v nebi.

"Co třeba díky, že jsi mi zničil život?" navrhl Holger 2. (~ str. 219)

Moc se mi líbilo, jak autor dokázal proplést dvě naprosto odlišné dějové linie, u kterých byste si nikdy nemysleli, že je lze zkombinovat. Pan Jonasson ale zjevně dokáže úplně všechno a v této knize se rozhodně nesmíte ničemu divit - když už do ní jdete, buďte připravení na všechno, protože přesně to v Analfabetce objevíte. Autor si zaslouží obrovskou poklonu za to, co se mu podařilo vymyslet, protože u této knihy se rozhodně nudit nebudete.

Ještě je třeba připomenout to, jak vlastně Jonas Jonasson píše. Jeho mistrný humor totiž spočívá v prostém konstatování skutečnosti a v tom, že jeho postavy zachovávají chladnou hlavu v sebebláznivějích situacích. Tím pádem se dostáváme do roviny absurdna, která je nám ale popisována naprosto flegmaticky. Pokud si to nedokážete představit, nic si z toho nedělejte, protože je to naprosto nepředstavitelné. Nepředstavitelně perfektní.

Švédští policisti přece nemůžou být tak neschopní, že by vytáhli z plamenů osmisetkilovou bednu, zapomněli se podívat, co v ní je, a nechali náhodného kolemjdoucího, aby si ji jen tak odvezl. Nebo ano? (~ str. 222)

A co postavy? Autor se zjevně řídil mottem: Když už bláznivé, tak pořádně. A mně se to líbilo! Málokterý spisovatel si se svými postavami dokáže pohrát tolik jako právě Jonasson. Nombeko i Holger 2 byli skvělí hlavní hrdinové a já jsem si je oblíbila hned od chvíle, kdy se v knize objevili. Stejně tak jsem si ale zamilovala i ostatní, vedlejší postavy, které měly všechny něco do sebe...

Pokud byl na vás Stařík až příliš, Analfabetka se vám bude rozhodně líbit. Ovšem jestli Staříka zbožňujete, Analfabetka se vám bude zdát slabší a mdlá. A pokud jste nečetli ani jedno, honem to koukejte napravit, protože to za to rozhodně stojí.

Kniha: 4/5

Obálka: 3,5/5

Moc děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, kterou si můžete pořídit zde.

Marky