Londýn, jaký ho neznáte. | Kostičas - RC recenze

Název v originále: The Bone Season

Autor: Samantha Shannon

Nakladatelství: Host

Žánr: sci-fi, fantasy, dystopie, tajemno, romantika

Série: Kostičas #1

Počet stran: 480

Čteno: 16. - 24. června 2015

Paige Mahoneyová žije v Londýně roku 2059. Jenže svět není takový, jaký ho známe dnes. Od dob královny Viktorie se začalo objevovat nepřirození - lidé s různými jasnovidnými schopnostmi. Londýnská vláda zvaná Scion se nyní rozhodla jasnovidce vymýtit. Krutému osudu neunikne ani Paige, která je kvůli svým schopnostem odvezena do údajně neexistujícího města zvaného Oxford. Sice není mrtvá, ale nebyla by smrt lepší něž to, co Paige doopravdy čeká?

Určitě jste si všimli, že jsem Kostičas zařadila hned do několika žánrů. Je to proto, že skutečně obsahuje prvky všech z nich. A ačkoliv se to zdá nemožné, autorka zakomponovala do necelých 500 stran ještě mnohem víc...

"Tvůj dar je nestabilní, prchavý, ale díky němu jsi přežila. Funguje jako tvůj štít."

"Ne jako štít, spíš jako puška. Neustále sedím na spoušti." Upřela jsme oči na vzorek koberce."Ubližuju lidem. To je můj dar."

Svět, který Samantha Shannon vytvořila, je opravdu ponurý a autentický. Ale bohužel je také autenticky složitý. Samotný systém vlády je poměrně jednoduchý, ale rozřazení jasnovidců do všemožných kategorií bylo opravdu komplikované. I s použitím slovníčku na konci knihy jsem byla při čtení často zmatená a nějakou chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, o čem autorka zrovna mluví.

Z toho taky pramení hlavní problém knihy. Ztrácela jsem se a bylo pro mě těžké pochopit děj, protože jsem se zamotávala v jasnovideckém i Scionském slangu. Proto jsem při čtení první třetiny knihy byla jenom zmatená a do čtení jsem se musela nutit. Ve druhé třetině, když už jsem si na slang aspoň trochu zvykla, mě příběh nudil. Nebavilo mě číst a opět jsem se ke knize nemohla dokopat. Až samotný konec se mi líbil a začal mě bavit...

Bohužel se však autorce nepodařilo vtáhnout mě do děje naplno. Na konci mě sice příběh bavil, to ano, ale nikdy jsme úplně nehltala stránky jednu za druhou. Čtení jsem si zkrátka neužila, ale spíš přetrpěla, což je trochu škoda...

Pro morálku nebylo v našem doupěti místo. To se stává, pokud je nějaká menšina donucena stáhnout se do ilegality. Stává se to, pokud je svět krutý.

Za co musím ale autorku pochválit? Rozhodně za postavy. Hlavní hrdinka byla fajn a nelezla mi ani trochu na nervy, což se mi poslední dobou moc často nestávalo. Paige jsem si oblíbila hned na začátku, protože její tvrdohlavost trochu připomíná mě. Protože byla kniha psána v ich-formě, Paige příběh hodně zachraňovala svým sarkasmem. Stejně jako jsem si ale oblíbila hlavní hrdinku, mi k srdci přirostly i některé vedlejší postavy, zejména Liss a Elizu.

Kromě postav se autorce povedlo výborně popsat i vztahy mezi nimi. V knize byla ukázána spousta vzpomínek hlavní hrdinky a tím, že jsme mohli odhalit minulost Paige i některých dalších postav, dostala každá z nich určitou hloubku.

"Vědomosti znamenají moc," řekl Julian. "Oni ji mají. My ne."

"To se pleteš, bráško. Vědomosti jsou naopak nebezpečné." Liss si přitáhla kolena k bradě. Totéž předtím naznačoval i Šmelinář. "Jakmile něco víš, už se toho nemůžeš zbavit. Musíš to s sebou nosit. Napořád."

Kostičas je sice trochu nudný a na začátku vás bude hodně mást, ale hlavní hrdinka vám přiroste k srdci a odhalíte minulost většiny postav. Pokud si však autorka v očekávaném druhém díle udrží laťku stejně vysoko, jako ji nastavila na konci Kostičasu, dám druhému dílu určitě šanci. Měl by vyjít v říjnu pod názvem Vidořád (v originále The Mime Order).

Kniha: 3/5

Obálka: 5/5

Děkuji internetovému portálu Knihy.idnes za poskytnutí e-knihy k recenzi. V elektronické podobě si knihu můžete koupit tady.

Marky