Eso v rukávu | Zelená jako smaragd - recenze

Informace o knize

Název v originále: Smaragdgrün

Autor: Kerstin Gier

Nakladatelství: CooBoo

Žánr: cestování časem, romantika, YA

Série: Láska nezná čas/Drahokamy #1

Počet stran: 418

Čteno: 9. - 11. září 2015 (Nevražděte mě!)

O čem to je?

Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Jí i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.) 

Hodnocení

Pokud jste tu noví, čeká vás šokující odhalení: neopěvuji Drahokamy tak, jako všichni ostatní. A dokonce jsem ani jednomu dílu nedala pět hvězdiček. Přesto mám ale knihy Kerstin Gier moc ráda a nepřestávám vyzdvihovat její druhou sérii, Silber, až do nebes a výš. Přesto jsem se ale po dlouhé době konečně pustila do posledního Drahokamu... A byla jsem mile překvapena!

Kerstin Gier si opět nebrala servítky s nějakým vysvětlováním. Hned na prvních stránkách nás vhodila přímo do děje a nerušeně pokračovala ve vyprávění Gwendolynina příběhu. To bych za normálních okolností bývala ocenila, jenže je tu menší háček. Předchozí díl jsem četla před více než půl rokem a měla jsem vážně problém se do příběhu vrátit a zorientovat se v něm. Do čtení se mi na začátku vůbec nechtělo a až na třetí pokus jsem konečně zdolala celou knihu. Nakonec jsem došla k závěru, že chyba nebyla na straně knížky, ale na té mé, protože finále této trilogie se přeci jen Kerstin povedlo.

Ačkoliv se mi do čtení Zelené nechtělo, přece jen jsem se těšila na to, jak se celý příběh posune a nakonec jak vyvrcholí. A musím říct, že v průběhu knihy autorka vytáhla eso z rukávu. Akce střídala romantiku tak rychle, že jsem se ani nestačila divit a neměla čas pochybovat nad ničím, co bylo napsáno či řečeno. Stále se něco dělo a čtenář měl stále co očekávat, čehož si opravdu cením.

Oba nedočkavě očekávaní pohádkoví princové zanechali dnes ráno výjimečně své bílé oře ve stáji a dorazili metrem.

Nemyslete si, že se nějak zásadně změnily základní nedostatky - to zase ne. Styl psaní zůstal stejně neotesaný a dětinský a především Gwendolyn byla stále stejně nedovtipná, otravná a dělala jen samá špatná rozhodnutí, přičemž vždycky nějakým záhadným způsobem přiběhl někdo na pomoc... Většinou Gideon, pochopitelně. A to by nebyla recenze na Drahokamy, abych neáchala nad Gideonem. Ve druhém díle mi sice, to uznávám, lezl na nervy, ale tady se z něj opět stal princ z pohádky s vlasy v culíku, který oslňoval na každé stránce. Takového hlavního hrdinu zkrátka chce a potřebuje každá správná čtenářka, nebo ne?

Ani nejočekávanější element nezklamal: finále bylo perfektní. Příběh vyústil do něčeho ještě krásnějšího, než bych na začátku prvního dílu mohla doufat. Je sice pravda, že mi hlavní zápletka byla jasná už od začátku Modré, ale Kerstin Gier se předvedla ještě jednou: hlavní zápletku mě nechala uhodnout, ovšem pod nos mi naservírovala takové překvapení, že jsem málem dostala infarkt, když jsem onu překvapující scénu četla. Spoilery do recenze nepatří, ale ti, kteří sérii dočetli a nesmrtelně ji milují, jistě vědí, o kterém momentu mluvím.

Už jste si mysleli, že zapomenu, že ano? Jenže i já si umím schovávat esa v rukávu, a proto si ještě musíme promluvit o Xemeriusovi. To je nejskvělejší, nejdokonalejší, nejperfektnější a nejvtipnější postava celé trilogie, které asi budu muset založit vlastní fanklub (pokud už ho tedy nemá, v což vzhledem k jeho úžasnosti pevně doufám). Jeho sarkastické komentáře a vtipy mě donutily knihu brát znova a znova do rukou, až jsem ji nakonec zdolala za pouhé tři dny. A asi budu muset přetrpět všechny nedostatky a přečíst si ji ještě jednou, protože Xemerius mi vážně chybí.

„To je dobrý. Dejte sem tu věc.“ Gideon nechal madam Rossini, aby mu připnula límec. „Sice mě sotvakdo uvidí – a i kdyby, nedovedu si představit, že lidé měli ve dne v noci kolem krku uvázanou takovouhle tuhou baletní sukýnku.“

„Ale ano, měli – u dvorrra rrroz´hodně.“
„Nerozumím, co se ti nezdá. Moc ti sluší,“ řekla jsem s pořádně škodolibým úšklebkem. „Tvoje hlava teď vypadá jako obrovská pralinka.“
„Jo, já vím.“ Gideon se taky zašklebil. „Jsem k nakousnutí. Ale aspoň to odvádí pozornost od těch pumpek, doufám.“
„Ty jsou velmi sexy, velmi sexy,“ tvrdila madam Rossini a já se bohužel rozhihňala.

Názor na obálku

Za jejich obálky budu CooBoo asi muset uctívat do konce života, protože tahle série je svými obálkami to nejdokonalejší, co byste si mohli přát. Zahraniční kabátky se pak dělí na nádherné a hrůzostrašné. Do první kategorie patří například americká, anglická a švédská edice, které všechny vystavují na odiv zelenou barvu, ať už v ornamentech nebo na šatech. Ale pak tu máme i zástupce druhé kategorie - co má s Gwendolyn společného padlý anděl nebo mrtvá nevěsta v bílých šatech, co vzhlíží k nebi? To je mi skutečně záhadou....

Shrnutí

Vyšlo najevo, že Kerstin Gier umí psát závěry sérií. Sice jsem si stále neoblíbila hlavní hrdinku, ale čtení knihy se spoustou akcí a romantiky jsem si skutečně užila. Samotné vyvrcholení příběhu jsem odhadla, ale pak mě autorka opět překvapila tak, že jsem málem dostala infarkt. No a samozřejmě tu máme dokonalého hrdinu Gideona a ještě dokonalejšího Xemeriuse, který hází vtipné hlášky, kudy chodí létá. Jen doufám, že si Kerstin schovala nějaké to eso v rukávu i pro poslední díl Silber, který u CooBoo vychází už letos na podzim a je to moje nejoočekávanější kniha letošního roku.

Celkové hodnocení: 4/5

Na kterou knihu si letos brousíte zuby vy?

Marky

zdroj anotace