Tak třeba příště | Jak stvořit dívku - RC

Název v originále: How to Build a Girl
Autor: Caitlin Moran

Nakladatelství: Host

Žánr: contemporary, humor

Série: -

Počet stran: 360

Čteno: 3. - 7. července, v češtině

Johanně Morriganové je čtrnáct let a právě v televizi zažila největší trapas dvacátého století. A tak se rozhodne, že vytvoří novou, sebevědomější a lepší verzi sebe sama. Nová Johanna - Dolly Wildeová - není oplácaná puberťačka bez kamarádů, ale novinářka se sklonem k alkoholu, cigaretám a sexu. Jenže jak dlouho dokáže Dolly Wildeová skutečně existovat? Jak ze sebe má Johanna stvořit lepší dívku?

Protože mi pop music připadá moc důležitá na to, aby zůstala v rukou nudných, nenáročných prosťáčků. Protože bohatí, mocní, báječní lidé nebo ti namachrovaní kluci, kteří tyhla kapely zakládají, by se obvykle na tlustou puberťačku z obecního domku dívali spatra. A tak chci na jediném místě, kde nad nimi mám navrch - na stránkách D&ME - svou pomstu, pomstu za miliony holek, jako jsem já.

Od Caitlin Moran jsem četla jen pár fejetonů, které mě ale vážně bavily, a tak jsem neváhala a po této knize k recenzi skočila, aniž bych četla anotaci. Když jsem pak zjistila, že jde o román, měla jsem trochu obavy - protože sloupkaři většinou nebývají v psaní románů jako ryba ve vodě. Bohužel se moje obavy ukázaly být opodstatněné a Jak stvořit díkvu se pro mě stalo velkým zklamáním.

Kde začít? Možná polopatě, stejně jako píše Caitlin Moran. Měli bychom si vyjasnit, o čem tahle kniha je. Podle mého se totiž nejedná o příběh čtrnáctileté puberťačky, ale holky, co se utrhla ze řetězu. Celá kniha je jen alkohol, sex, drogy, sex. Zkrátka a dobře, tohle do rukou mladších čtenářů rozhodně nepatří. Proto jí také odmítám přiřadit nálepku YA, kterou obdržela na Goodreads.

Upřímně řečeno mě vzhledem ke svému publiku mrzí, že recenzi musím psát tímhle stylem, ale bez tohoto prohlášení by to zkrátka nešlo. Na druhou stranu to zase nebylo až tak špatné, jak s může zdát. Ačkoliv je totiž Johanna/Dolly vážně na hlavu, stejně jí při čtení budete fandit a přát jí, aby se jí splnily všechny její sny a ona umřela šťastná, slavná a bohatá.

Nechci, aby mě Ed litoval. Nechci, aby viděl, jak vypadám, když něco dělám poprvé. Nechci, aby kdokoliv viděl, jak se měním. Všechny změny si raději odbudu v soukromí. Na veřejnosti chci vždycky vystupovat jako dokončená záležitost. Ve správné podobě, na správném místě. Kukla má dozrávat ve tmě.

A právě vzestup z chudoby k penězům se mi v knížce moc líbil. Caitlin Moran si vyhrála s každým detailem, popisovala každý malý ústupek související s penězi a každý malý posun vpřed, jak se Johanna vypracovávala ve své novinářské kariéře čím dál tím výš. Autorka sice hned na prvních stránkách vyjasňuje, že nejde o autobiografický román, ale knížka sama se rozhodně tak tváří. Pokud tedy skutečně nejde o životopis Caitlin Moran, podařilo se spisovatelce perfektně vyjádřit každičký detail rodiny Morriganových, a to s bravurní přesností a jízlivostí.

Ano, sarkasmu a jízlivosti se v Johannině příběhu našlo jistojistě dost. A pravděpodobně se v něm našlo i dost vtipu, kdybych ovšem ten humor pochopila. Háček je v tom, že tahle kniha je založená na popkultuře devadesátých let, ve kterých jsem se já batolila po koberci v obývacím pokoji. Tyhle znalosti mi prostě chybí, a tak jsem spoustu referencí nepochopila, vtipy mi nepřipadaly legrační a když se mluvilo o něčem, co jsem neznala, často jsem přeskakovala celé pasáže.

Budoucnost má pokaždé jiné jméno a jiné oblečení, ale jedna věc se nemění: budoucnost k nám domů chodí jen tehdy, když je na káry. A následně je třeba budoucnost udržovat ve stavu opilosti - je totiž nezbytné nějak ji obelstít, aby nás vzala s sebou, až se bude chystat k odchodu.

Česká obálka sice vypadá pěkně retro, ale tentokrát u mně zabodovala fialovo-černá verze, která skvěle vystihuje Dolly takovou, jakou jsem si ji při čtení představovala - i když jen tady vypadá trochu hubenější. Verze s hřebenem může lépe působit na mladší čtenářky, ale těm bych knihu nedoporučovala, takže se přikláním spíše ke žluté a zelené barvě naší obálky s punčocháči.

Stvořit román, když jste sloupkař, rozhodně není nejlehčí záležitost a zářný příklad máte přímo před sebou. Někomu by se kniha plná alkoholu a sexu mohla jistě líbit a užije si všechny ty nepochopitelné reference na devadesátá léta, ale já do této skupiny rozhodně nepatřím. Hlavní hrdinka je sice skutečně nesnesitelná, ale na druhou stranu jí skutečně fandíte a sebemenší krůček k úspěchu pozorujete z podporujete s obrovským nadšením. I tak si ode mne knížka příliš pozitivní hodnocení nevysloužila, tak třeba příště.

Celkové hodnocení: 1/5

Za e-knihu k recenzi děkuji Palmknihám, vy si ji můžete pořídit zde.

Marky