Zklamání na třetí | Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) - RC

Název v originále: Mördar-Anders och hans vänner (samt en och annan ovän)
Autor: Jonas Jonasson

Nakladatelství: Panteon

Žánr: humor

Série: -

Počet stran: 320

Čteno: 1. - 3. srpna, v češtině

Johan Andersson, ve stockholmském podsvětí zvaný "Zabiják Anders" se konečně opět dostal na svobodu. Náhoda tomu přeje, že se mu do cesty připlete nevěřící farářka Johanna Kjellanderová a recepční Per Persson, kteří společně založí agenturu a z nájemného zabijáka vytvoří nájemného ubližovatele na zdraví. Jenže idylka netrvá věčně, protože Zabiják Anders objeví nový smysl svého života - víru a dávání místo braní. A tak se obchody společnosti musí trochu pozměnit, aby se farářce i recepčnímu stále plnily kufry penězi... Jak daleko dokáže dva lidi dovést chamtivost a jednoho vraha víra?

Zabiják Anders neměl nerad cizince, to zase ne, vážně souhlasí, že všichni lidé mají stejnou cenu, ale rád by pověděl ahoj a dobrý den a trochu se představil tomu, koho vzápětí pomlátí, to je přece to nejmenší, co bližní může žádat, ne?

Vzhledem k tomu, že ostatní knihy Jonase Jonassona jsem si skutečně oblíbila, nemohla jsem si jeho novinku v žádném případě nechat ujít. Těšila jsem se pochopitelně na novou várku humoru, absurdity a bláznovství - jak už to Jonasson umí. Ale ukázalo se, že Zabiják už je i na tohoto poněkud šíleného autora  přitažený za vlasy.

Co se v předchozích Jonassonových příbězích zdálo být vtipně neotřelé, se v jeho novince opakovalo pořád dokola a humor ztratil svoji originalitu. Při Staříkovi i Analfabetce jsem se chechtala jako blázen a lidé v autobuse se na mě trochu divně dívali, ale u Zabijáka se nic takového neopakovalo. Párkrát jsem se pousmála, to ano, a několikrát jsem se dokonce ušklíbla nad tím, jak dobře bylo něco vymyšlené, ovšem ani jednou jsem se od srdce nezasmála. A to je na Jonassona velmi špatné skóre.

"Tomu se říká úcta," prohlásil Zabiják Anders nasupeně. "Ale o tom možná recepční ani farářka nikdy neslyšeli..."

Ani příběh sám o sobě mě tentokrát neohromil. Nekonalo se žádné vymýšlení atomové bomby ani útočení na krále, protože Jonassona si pro svou třetí knihu vybral téma náboženství. Zapracoval ho ovšem do děje tak, že ten, kdo se v něm nevyzná, se v něm ztratí, a ten, kdo sice šlo, jenže by se to zkrátka muselo provést nějak jinak a šikovněji...

Bohužel se tentokrát nepředvedly ani podstavy, které u Jonassona bývají nejlepším aspektem hned po jeho ostrovtipu. Zabiják, který se najednou stal křesťanem, nepůsobil vůbec autentický a vyklubal se z něj naprosto plochý charakter. Dále se jako hlavní postavy představili nevěřící farářka (úplně stejně neautentická a bez jakýchkoli nároků na budoucího partnera) a celý svět nenávidějící recepční Per Persson (který ovšem tuhle profesi vykonával jen asi na prvních dvaceti stránkách knihy, načež byl nazýván recepčním po celý zbytek knihy). Takže opět žádná sláva.

Turistická sezóna ještě nezačala, ale před královským palácem ve Stockholmu je stejně vždycky prázdno. Především stráž stojí tam, co stojí, nepřetržitě od roku 1523 (ovšemže ne tatáž stráž; dá se předpokládat, že vojáci dostali volno, když zámek kolem roku 1700 vyhořel a trvalo dalších padesát let, než ho znovu postavili.)

Teď by měl přijít ten moment, kdy se recenze otočí a zakončím ji pozitivně, vtipně a trefně. Jenže se obávám, že se toho tentokrát budu muset vyvarovat, protože autor zkrátka neukázal nic, co bych do takového odstavce napsala. Zkrátka se mi zdá, že veškerý "svůj" styl vytěžil v předchozích dvou knihách a na třetí už mu nic nezbylo. Třeba přijde s další knihou, která bude opět nová, neotřelá a přitom stále "jonassonovská", ale nevím, jestli bych na něj opět vsadila s plnou důvěrou - jako jsem to udělala před přečtením této knihy.

Tentokrát mě ani tak nezaujaly zahraniční kabátky, jako to, že jsem zjistila překlad názvu knihy do angličtiny - něco ve smyslu "Zabiják Anders a smysl všeho", což příliš s českým názvem nesouvisí. Německý a snad i originální název je ovšem jako ten český...

Třetí Jonassonova kniha jasně zklamala ve všech směrech. Nebyla ani zdaleka tak vtipná, absurdní a vtipně absurdní jako její předchůdkyně, ani postavy se tentokrát nepovedly a dělat si legraci z náboženství se autorovi moc nepovedlo. Ale ačkoliv se panu spisovateli nepodařilo přeskočit ani udržet vysoko nastavenou laťku, na knížce je pořád něco Jonassonovského, co mě chytlo za srdce. Vlastně nevím, jak to popsat, ale díky něčemu mě knížka opět tak trochu očarovala.

Celkové hodnocení: 2/5

Za e-knihu k recenzi děkuji Palmknihám, vy si ji můžete pořídit zde.

Jalk se Jonassonovy knihy líbí vám?
Marky