Další díl k odškrtnutí | Moře nestvůr

Název v originále: The Sea of Monsters

Autor: Rick Riordan

Nakladatelství: Fragment

Žánr: fantasy, mytologie

Série: Percy Jackson a Olympané #2

Počet stran: 304

Čteno: 5. - 8. března 2016, v češtině

O loňských prázdninách Percy Jackson zjistil, že je synem jednoho z olympských bohů - a že není sám. Po klidném (nebo spíše méně smrtelném) školním roce nastává opět peklo. A Percy se musí vydat zachránit ty, na kterých mu záleží, a především Tábor polokrevných. Ale dokáže to i přes všechny nástrahy a nepřátele, kteří mu stojí v cestě?

Stalo se ti někdy, že jsi přišel domů a našel svůj pokoj zpřeházený? Jako když se ho nějaká snaživá osoba (ahoj, mami) pokusila "uklidit" a ty najednou nemůžeš nic najít? A i když nic nechybí, máš ten strašný pocit, že se ti někdo probíral osobními věcmi a všechno pomatlal leštěnkou s citronovou vůní?
Přesně takhle mi bylo, když jsem zas uviděl Tábor polokrevných.

První díl této série jsem četla skoro před rokem, a tak jsem si řekla, že je na čase s ní konečně pohnout. Tolik lidí Ricka Riordana opěvuje a jeho knížky jakbysmet, tak proč bych se mezi ně nemohla přidat i já? A tak jsem se, s velkou dávkou skepse, pustila do dalšího Percyho Jacksona.

Spousta věcí se od prvního dílu nezměnila. Máme tu například dokonale propracovanou řeckou mytologii spojenou s dnešní dobou. Pokud jste to ještě nepochytili, na mytologii skutečně nedám dopustit a konkrétně do Riordanova podání jsem se, zdá se, zamilovala. Ne všechno, co ovšem zůstalo stejné, mělo na příběh pozitivní vliv. Například je pro mě stále série moc dětinská a naivní a prokouknutelná. Zápletka mi tentokrát dokonce přišla ještě průhlednější než v prvním díle, a to už je co říct.

Netoužil jsem po tom, být lidská džípíeska.

Přece jen ale musím Riordanovi přiznat jeho skvělý styl psaní. Knížka se čte rychle a v podstatě na jeden zátah, takže ani nestihnete otočit první stránku a už je konec. Takže bych v tuhle chvíli technicky vzato moha mít přečtené všechny jeho knihy. Jenže mně se zkrátka nechce. Musím je stravovat po kouskách a ani tak z nich nejsem nadšená, ale stále mám pevnou vůli pokračovat dál a dál, protože věřím, že se to všechno zlepší.

Co se ovšem zlepšovat nemusí, je skvělý humor, který Percyho a Annabeth provází všude tam, kam vkročí. Možná se to tak z vybraných ukázek nemusí zdát, jenže ono je to zkrátka vtipné jenom v kontextu, takže si pro opravdové zasmání musíte přečíst celou knížku. Hladina sarkasmu ale neklesla ani ve druhém díle, takže o tu se do budoucnosti nebojím.

Zamáchal rukama jako kuře, ovšem vzlétnout se mu nepodařilo a skácel se do propasti.

Ale abych od Percyho a Annabeth zase hned neutekla: oba jsou skvělí. K jejich přednostem sice samozřejmě nepatří jen sarkasmus a to, jak spolu navzájem (ne)vycházejí, ale právě tyto dva aspekty v knize vynikly ze všech nejvíce. I když se musím přiznat, že mi hodně chyběl Grover, který by je usmiřoval a doplňoval. Snad příště.

České obálky této série na mě působí hrozně tuctově a nevýrazně, takže na mě bohužel ani nezaujaly ve věku, kdy měly (pokud bych Percyho četla dřív, snad by mi nepřišel tak dětinský). Moc se mi líbí všechny tři obálky zbarvené do oranžova níže, ta zelenkavá potom spíš svou barvou, než vyobrazením samotného Percyho - víte, jak nemám lidi na obálkách ráda.

Druhý díl Percyho Jacksona se mi rozhodně nelíbil více než první. Stále byl moc dětinský a průhledný a chyběly mi některé postavy z prvního dílu. Na druhou stranu si Rick RIordan dal opět práci se skvělou řeckou mytologií a humorem, který sice dává smysl jenom v kontextu, ale jinak je skvělý. Kniha se čte jedna báseň a stejně tak musím pochválit i Percyho s Annabeth, kteří mi opět vykouzlili úsměv na rtech. 

Celkové hodnocení: 3/5

Která populární série čeká ne přečtení ve vaší knihovničce?
Marky