středa 7. září 2016

Se sarkasmem o klišé | Losing it

23494121

Název v originále: Losing It
Autor: Cora Carmack
Nakladatelství: Jota
Žánr: NA, romantika, contemporary
Série: Losing It #1
Počet stran: 248
Čteno: 1. - 2. září 2016, v češtině

Bliss Edwardsová studuje herectví, má spoustu přátel a žádné problémy. Tedy až na jeden - je ještě stále panna. Když se to její kamarádka Kelsey pokusí "vyřešit", vše se vyvine v naprosto absurdní situaci. Garrick, který s ní před pár hodinami nejen flirtoval má být jejím novým učitelem. Má takový klišé vztah nějakou šanci vydržet?

"Já jen... jen chápu, jaký to je, když člověk něco chce, ale celou svou bytostí přesvědčuje sám sebe, že to nechce. A vlastně to nemusí platit jen pro lásku. Prostě jako když chceš něco, co nemůžeš mít, nebo něco, o čem si myslíš, že si to nezasloužíš. Třeba když chceš roli a on ji dostane kamarád. Ty samozřejmě víš, že je to kamarád a měl by ses radovat s ním. A stejně si v duchu říkáš, že bys tu roli zvládl líp. Chceme to, co nemůžeme mít. To je lidská přirozenost."

Vlastně ani nevím, jak se stavím ke klišé, protože jsem ještě na žádné pořádné nenarazila. Vždycky si myslím, že jdu číst naprosto klišé knihu, ale pak zjistím, že je to originál a je trochu svá, i když se to podle anotace možná nezdálo. A když to vezmu kolem a kolem, podobné to bylo i u Losing It. Na knížku jsem narazila už docela dávno v nějaké recenzi, která tvrdila, že je vtipná a originální a ne tak tuctová, jaká sa může zdát. No a já se z nějakého neznámého důvodu rozhodla téhle recenzi věřit a knihu jsem si přidala na svou TBR. Vlastně bych asi měla říct, že jsem byla naivní. Ale neřeknu.

love, couple, and kiss imageVztah studentky a učitele - větší klišé abys pohledal. Takových knih existují desítky, možná stovky a všechny jsou si podobné jako vejce vejci. A teď by měla přijít věta, že tahle kniha byla dočista jiná, že? Jenže já nevím. Žádnou knížku na toto téma jsem totiž nikdy dřív nečetla. Losing It mi nijak originální nepřišlo, ale vzhledem k tomu, že nemám s čím porovnávat, se o tom těžko mluví. Třeba jsou ostatní knihy pětinásobně horší, ale já jsem zvyklá na svůj standard jiných žánrů a toho tahle knížka nedosáhla ani náhodou.

Je to zvláštní, když se vám stýská po lidech dřív, než je vůbec opustíte.

Pokud vím, o Losing It a knihách s podobným tématem/žánrem se často říká, že čtenáře pobaví svým vtipem a humornými situacemi, ovšem já musím opět zklamat. Asi jsem je nenašla. Nepopadala jsem se za břicho jako u knih Katky Petrusové, ani jsem se nepochechtávala jako u Emmy Hart. Tahle romanťárna si u mě vysloužila možná tak modřinu přes celý obličej. Od facepalmů.

Rozhodně ale musím Coře Carmack uznat, že se její kniha čte skutečně rychle. Kdyby se mi nezavíraly oči únavou, stačilo by dočíst pár stránek a zvládla bych ji "na ex". Ale i nadvakrát to byla příjemná, oddechová četba (když pominu ty facepalmy), která mi odvedla myšlenky od všech trampot a strastí každodenního života.

light, photography, and theatre imageMiluju ty chvíle před tím. Chvíle očekávání a naděje. Je to jako skočit z útesu, vědět, že to, co přijde pak, bude děsivé a nádherné, smysl života. Ten okamžik... byl omamný.

Samotný vztah Garricka a Bliss mi nevadil, ovšem rozvržení jeho tempa mi vážně nesedlo. Nejdřív se všechno semlelo hrozně rychle, a pak se vlastně do konce knihy nic nedělo nebo se opakovalo to samé pořád dokola. Hlavní hrdinové byli ale oba celkem fajn a nejdůležitější nakonec stejně bylo to, že byl příběh přeslazený tak o pět lžiček cukru.

Co se mi ale líbilo ze všeho nejvíc, je rozhodně herecké prostředí příběhu. Skoro jsem si to všechno dokázala živě představit a začalo mě to dokonce lákat, ačkoliv představa, že stojím před tolika lidmi, mě normálně děsí. Cora Carmack zkrátka podala divadlo jako něco tak úžasného a tak skvěle vykreslila jeho atmosféru, že sebevětší introvert bude mít problém odolat.
Našla jsem spoustu neinspirativních obálek plných lidí, které sem rozhodně nedám a sabotuji je, ale několik milých kabátků jsem přece jenom objevila. Náš patří spíš do té první kategorie (ale aspoň není tak provokativní), nejvíc se mi pak líbí asi fialová obálka. Překvapivě proto, že je fialová.


18758142203181891780107418427566


Nakonec jsem dospěla k názoru, že Losing It není ani tak špatná kniha, jak jsem se obávala, ani tak dobrá, jak jsem doufala. Na jednu stranu tu chybí úroveň, vtip a originalita a nejspíš přebývá i klišé. Na druhou stranu může nabídnout skvělé divadelní prostřední, perfektní oddechový a sladký příběh a sympatické protagonisty. Možná je nakonec moje recenze sarkastičtější než kniha sama, ale... Přesvědčte se radši sami. 

Celkové hodnocení: 2,5/5

Děkuji Palmknihám za poskytnutí recenzní e-knihy, kterou si můžete pořídit zde.

A co vy? Jak snášíte v knížkách klišé?
Marky

10 komentářů:

  1. Já klišé vcelku snesu, ale hrozně moc záleží na stylu psaní autora. Pokud je to zábavné a čtivé a postavy si oblíbím, nemám s klišátky problém. Horší to je, pokud mi kniha nesedne příběhem a postavami, pak mi každé klišé hrozně vadí a rozčiluje mě.

    OdpovědětVymazat
  2. Já klišé teda nemusím, vždycky mi to přijde, že autor asi není schopný vymyslet něco originálního. Je teda pravda, že taky záleží na formě, jak je to napsané. Není nic horšího, než táhnoucí se klišé :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš asi pravdu... Možná jen milostný trojúhelník :P

      Vymazat
  3. Tahle knížka mě tak nějak minula. Ale klišoidních věcí jsem teď četla víc než dost, myslím, že se budu držet svých Bídníků a Shakespeara, který sice taky může být klišoidní, ale ve své podstatě je to původní literatura, ze které kopírují druzí autoři. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, já se snad k Bídníkům taky brzy dohrabu :)

      Vymazat
  4. Já jsem se rozhodla, že se této knize raději vyhnu a vím proč :D

    OdpovědětVymazat
  5. Túto knihu mám už nejaký čas na goodreads v mojom TBR zozname, no vyzerá to tak, že sa do nej v blízkej dobe nepustím. Tiež som nikdy takýto príbeh nečítala, tak by som ho asi nemala s čím porovnávať, ale knihy pri ktorých treba dávať facepalmi ma vždy veľmi iritujú, tak prečo sa nimi týrať? :D Kto vie, možno raz budem v nálade na presne takúto knihu a potom jej dám šancu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, proč mít modřinu pes celý obličej? :D Jsem zvědavá, jestli si ji někdy přečteš :)

      Vymazat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoliv odezvu :)