Klenot mezi fantasy knihami | Skleněný trůn

Název v originále: Throne of Glass

Autor: Sarah J. Maas

Nakladatelství: CooBoo

Žánr: YA, fantasy

Série: Throne of Glass #1

Počet stran: 392

Čteno: 15 - 18. května 2016, v češtině

Osmnáctiletá Celaena Sardothien pracuje v dolech Endovieru, kde má za trest zůstat až do konce života. Je totiž jedním z nejzákeřnějších zabijáků a za svou chybu má těžce zaplatit. Náhle se jí ale dostává volby: může bojovat za korunního prince v turnaji na život a na smrt spolu s dalšími 23 vrahy a vyhrát tak svoji svobodu. Co když se ale za tím vším skrývá něco víc?

Jsem Celaena Sardothien, Adarlanský zabiják. Kdyby ti muži kolem věděli, kdo jsem, přešel by je smích. Jsem Celaena Sardothien. Zvítězím. Nebudu se bát.

Skleněný trůn je v Česku i v zahraničí jednou z nejproslulejších YA sérií posledních pár let. Ale to bych to nebyla já, kdybych ho nečetla až s křížkem po funuse - zkrátka a dobře až poté, co ho přečetli všichni ostatní. Slyšela jsem různé názory a četla všemožné recenze, takže jsem do knihy šla s tím, že mě to nejspíš nijak nenadchne, ale snad to přežiju. Prozradím vám to: přežila jsem a čtení jsem si užila. Skleněný trůn se sice nedostal až k závratným pěti hvězdičkám, ale líbil se mi, a ráda bych vám vysvětlila proč.

V první řadě nesmím vynechat nádherný styl psaní. Na jednu stranu jsem hrozně ráda, že jsem knihu četla česky a mohla si tak vychutnat každé jednotlivé slovo bez toho, že bych něčemu nerozuměla. Na druhou stranu bych si ale Skleněný trůn nejraději přečetla v originálne, protože v něm autorčino psaní určitě vyniklo mnohem lépe. Sarah J. Maas mě každopádně svým uměním okouzlila natolik, že jsem knížku četla vážně pomalu... ačkoliv jsem tak moc toužila vědět, jak vlastně skončí.

"Všichni máme jizvy, Doriane. Moje jsou jenom víc vidět."

Ano, uhodli jste. Po celou dobu čtení jsem byla napjatá jako struna a toužila jsem vědět, o co vlastně jde. Autorka rozhodně nešetřila akcí, ale až do samotného konce si čtenář nemůže být jistý, jak vlastně Celaena dopadne. Občas se mi ovšem zdálo, že si autorka nechává příliš mnoho věcí pro sebe, jako by psala upoutávku na další díly a ne samostatnou knihu. Samozřejmě ale chápu, že úvod do nového světa je pro spisovatele těžký úkol a u prvních dílů fantasy sérií se podobný aspekt vidí docela často.

Čeho se ale v žánru epické fantasy, ať už YA nebo ne, často nedočkáte? Sarkasmu, humoru a záchvatů smíchu. Přesně tohle vám ovšem Sarah J. Maas nabízí, a přitom vůbec nešetří. Možná se občas zasmějete tam, kde to autorka nezamýšlela (třeba, když se hrdinové najednou začnou chovat dětinsky a vy to vůbec neočekáváte), ale většinu času vás rozesmává naprosto záměrně a s grácií.

Nenáviděla korzety. Nenáviděla krále. Nenáviděla skleněné hrady.

A když už jsem u postav, bez mučení se přiznávám, že jsem si je bezmezně oblíbila. Ne proto, že byly dokonalé, ale právě proto, že nebyly. Každý měl svoje chyby a tím všechny postavy působily mnohem realističtěji, než tomu u fantasy knih bývá. Dokonce jsem si oblíbila i záporáky, kteří byli občas tak nenáviděníhodní, až mi to připadalo nereálné. Ale nenáviděla jsem je tak jako tak.

Klenotem však zůstává především hlavní hrdinka Celaena Sardothien. Kromě toho, že má nenapsatelné jméno, jí totiž nemůžu vytknout vůbec nic. Rozhodně mi nepřipadala nerealistická - spíš naopak. Bavilo mě číst o vražedkyni, která má zároveň ráda šaty a knížky. Koneckonců, je jí osmnáct, tak proč by měla být chladnokrevným zabijákem bez jakýchkoli jiných zájmů?

Následující hodinu ji krejčí měřil, špendlil na ni látku a předváděl jí různé barevné odstíny. Většina se jí ošklivila. Sem tam ji některý zaujal, ale když se snažila doporučit určité styly, které jí slušely, krejčí na to jen mávl rukou a ohrnul ret a ona uvažovala, jestli mu nemá zabodnout některý ze špendlíků s perlovými hlavičkami do oka.

Sarah J. Maas ale nepodává příběh jen z perspektivy Celaeny. Kniha je psaná v er-formě, a to také z pohledů prince Doriana, kapitána stráží Chaola a šlechtičny Kaltain. A nebyla by to YA knížka, aby se tu neobjevil milostný trojúhelník - jak jinak. Tentokrát mi ovšem vůbec, ale vůbec nevadil! To se mi už vážně dlouho nestalo! Důvodem je především to, že jsem si oba adepty zamilovala naprosto stejně a střídavě fandila buď jednomu nebo druhému. Pokud se ani jeden z nich v následujících dílech nějak drasticky nezmění, nechám na Celaenině rozhodnutí, koho z nich si vybere. Vlastně je to krásné, ať to dopadne jak chce. Tedy pokud jeden z těch tří nezemře, to by se mi asi úplně nelíbilo.

Na závěr bych chtěla pochválit jednu malou drobnost, která mi ale čtení hodně zpříjemnila, a tou je mapa na začátku knihy. Mapy ocením vždy a všude - nejen u fantasy knížek, takže i za ni dostává Sarah J. Maas plusové body - doufám, že v příštích dílech se ta mapa využije více než u Skleněného trůnu. A proč jsem je vlastně ještě nečetla? Sama nevím, sem s nimi!

Jsem vážně ráda, že se CooBoo rozhodlo/podařilo převzít britskou verzi obálky, která se mi líbí ze všech nejvíc. Ano, ty americké (v tomto případě fialová) mají něco do sebe, ale u paperbacku by tolik nevynikly. Škoda, že v češtině tahle série nevychází jako hardback... Mimochodem ta verze Celaeny na první obálce vlevo mi připomíná Sarah J. Maas. Další dvě verze sice nemůžou konkurovat, ale i v jednoduchosti je krása. 

Skleněný trůn jsem četla až po velké éře této série, ale líbil se mi i tak. Kvůli nádhernému stylu psaní jsem si vychutnávala každé slovo, ale nechyběla ani akce a napětí. Chvílemi jsem ovšem měla pocit, že celá kniha je tak trochu upoutávka na další díly. Na druhou stranu musím ocenit humor a skvěle propracované postavy. Oblíbila jsem si jak Celaenu, tak i její dva nápadníky a fandím jim oběma - chápu, roč se jim osmnáctiletá vražedkyně tak zamlouvá. Celaena je zkrátka a dobře klenot mezi postavami a Skleněný trůn zase klenot mezi fantasy knihami.

Celkové hodnocení: 4,5/5

Co si o téhle sérii myslíte vy? A máte raději paperbacky nebo hardbacky?
Marky