Postavy jako klíč k úspěchu | Město padlých andělů

Název v originále: City of Fallen Angels

Autor: Cassandra Clare

Nakladatelství: Knižní klub

Žánr: YA, fantasy, paranormal

Série: Nástroje smrti #4

Počet stran: 384

Čteno: 18. - 21. června 2016, v češtině

Valentýn je konečně pryč a Clary začíná se skutečným výcvikem lovkyně stínů. Zároveň pomáhá Jocelyn s přípravami na svatbu a snaží se pochopit, proč se jí Jace stále vyhýbá. Simonova matka ho stále považuje za zrůdu, ale začnou se o něj zajímat hned dvě dívky: jedna z rodu vlkodlaků, druhá lovkyně stínů. Kam naše hrdiny zavedou jejich další osudy?

„Nezapomeň, že i ty samotná jsi zbraň. Až projdeš celým výcvikem, v ideálním případě bys měla být schopná prokopnout díru ve zdi nebo jednou ranou pěstí skolit losa.“
„Losa bych nikdy nepraštila,“ namítla Clary. „Jsou přece ohrožení.“

Přísahám na vlastní knihovnu (a to je hodně závazná přísaha), že mě od téhle knížky všichni odrazovali. Původně totiž Cassandra Clare plánovala napsat trilogii, ale nakonec se rozhodla raději příběh prodloužit na šest dílů. Tenhle má tedy údajně být ze všech nejhorší - takový natahovák mezi původním příběhem a pokračováním... Jenže není! Za mě se totiž Město padlých andělů řadí na pozici nejlepší knihy, kterou jsem od autorky zatím četla.

Největší rozdíl mezi předchozími knihami v sérii a čtvrtým dílem tkví každopádně v postavách. Zatímco původní trilogie se soustředí převážně na dvojici Jace a Clary, tentokrát si Cassandra Clare vzala na mušku Simona. Už to není ten kamarád, který povlává za hlavní hrdinkou, ale dostává vlastní charakterovou hloubku a taky milostný život. Pro mě tohle bylo jednoznačné plus, protože Jace stále nemám ráda a pochybuji, že se to hned tak změní... No a Clary? O té snad ani netřeba mluvit, protože ji zmiňuji jako prototyp nerozhodné naivní puberťačky snad v každé druhé recenzi.

"Cos říkal?" řekl Jace. "Promiň, myslím, že jsem na chvíli usnul. Do toho, pokračuj s tou fascinující věcí, o které jsi mi zrovna povídal."

Když už jsme u toho, je potřeba se pozastavit nad neskutečnou měrou klišé. Medové oči, zlaté řasy, nezasloužím si tě... Nejenže nemám ráda Jace, ale když mi ho ještě zkombinujete s takovýmito stereotypy, vsaďte se, že mě to bavit nebude. Na druhou stranu je možná právě kvůli Jaceovi vnímám tak zesíleně a vám třeba vadit nebudou? Možná.

Musím se ale přiznat ještě k něčemu: zatím žádná Cassandřina kniha mi neutekla tak rychle. Doslova jsem hltala stránky a užívala si každé slovo (tedy krmě medových očí), protože autorka dokázala knihu skutečně napumpovat akcí. Ne, že by tomu u předchozích dílů snad bylo jinak, ale až tady mi zahrála do noty. Čtení mě mnohem víc bavilo a než jsem se nadála, otáčela jsem poslední stránku.

"Takže se snažíš udělat ji šťastnou, i když jediný důvod, proč je nešťastná, jsi ty." řekl Simon ne moc mile. "To si trochu odporuje, ne?"

"Láska je plná rozporů," řekl Jace a obrátil se zpátky k oknu.

Na závěr ještě zmíním svůj oblíbený pár - Aleca s Magnusem. Cassandra Clare si za ně zaslouží vlastní odstavec nejen proto, že díky nim kniha překypuje diverzitou, ale hlavně z toho důvodu, že jsou naprosto dokonalí. Jestli nějakému páru v téhle sérii přeji šťastný konec, jsou to právě tihle dva. A především kvůli nim se také chystám do dalšího dílu.

Cassandra Clare původně plánovala Nástroje smrti jako trilogii, ale nakonec ji ještě o tři díly prodloužila. Město padlých andělů ale v žádném případě neslouží jako natahovák mezi původními knihami a jejich pokračováním. Autorka pohrála s postavami a zaměřila se zde především na Simona. Takže jsem musela číst méně o Jaceovi a Clary, které jsem si stále ještě ani trochu neoblíbila. Možná právě kvůli Jaceovi jsem si všimla tolika použitých klišé, ale všechno vynahradila má oblíbená dvojice Alec a Magnus.

Celkové hodnocení: 4/5

Jaký názor máte na tuto sérii vy?

Marky