pátek 27. října 2017

Ten pocit, když jste knižní bloger


Být knižním blogerem rozhodně není procházka růžovou zahradou. Pocity, které občas blogování a s ním spojené činnosti doprovází, bývají poněkud rozporuplné a můžou vás dovést i do extrémních situací. Proto bych se dneska chtěla na chvíli věnovat tomu, jaké to je být knižním blogerem. Takže, znáte ten pocit, když...

Napíšete recenzi na knihu, která se vám nelíbila, ale zní to pozitivně.
... nebo naopak! Zkrátka a dobře máte na knihu nějaký názor, ale po jeho sepsání do odstavců v editoru najedou působí úplně opačně. To si pak rvete vlasy a děsíte se toho, že budete muset všechno přepsat nedejbože vymyslet úplně nové souvislosti mezi odstavci. Nebo že byste tu knihu přečetli rovnou znovu, protože co když se vám nakonec líbila a vy si to zatím jen neuvědomujete?

Si hrajete s grafikou a nejste spokojení.
Tři hodiny sedíte u editorů, fotíte, upravujete a nakonec se na svůj výtvor zděšeně podíváte a ptáte se sami sebe, co že jste to vlastně stvořili a proč se radši nespokojíte s běžnou šablonou, kterou vám portál přece tak hezky vymyslel. Možná se mezi vámi najdou i graficky zdatní, ale já mezi ně nepatřím. Můj design je vytvořený v Powerpointu a jsem na to hrdá! Teda,... zatím.


Máte chuť psát jen jeden typ článků.
Chce se vám psát tipy pro read-a-thony, ale jako na potvoru už vás dohání deadline pro tu recenzní bichli, ze které jste byli tak nadšení. Nebo naopak chcete recenzovat, ale o knize, na kterou se chystáte sepsat svůj názor, si už vůbec nic nepamatujete. Případně máte čas a možnost psát, cokoli chcete. Pak vypadne elektřina. A váš dokument se samozřejmě neuložil. Tak honem, začněte znova!... Pak aby člověk nepsal sarkasticky.

Zapomenete na blogové narozeniny.
Já vážně nevím, jestli se to stává jenom mně, ale už dva roky po sobě jsem na blogové narozeniny zkrátka zapomněla. I když je mám napsané v diáři. No nic. Soutěže se dočkáte, až nás tu bude 200 pravidelných čtenářů, protože toho si snad všimnu. Doufám. A pokud na to zapomenu, koukejte mi to připomenout!


Si napíšete špatné poznámky.
Ať už na Goodreads nebo do sešitu, napíšete si špatné poznámky ke článku nebo knize a pak nejste schopni pochopit, na co jste proboha v ty tři ráno mysleli. Můžu se vám pochlubit se svou osobní perlou: knihu Život u sousedů jsem si zkracovala v poznámkách jako "žus". No a pochopitelně jsem si jednou omylem do přípravy na seznamový článek napsala "džus" a nemohla jsem přijít na to, jakou knihu o džusech jsem chtěla zařadit do článku o romantických YA knížkách.

Komentáře nefungují, jak byste chtěli.
Tohle je jednoduché: u článků, se kterými ste si dali obrovskou práci, se dočkáte dvou nebo tří komentářů. A pak z nouze a zoufalého nedostatku času slepíte nějakou blbinku a najdete u ní patnáct komentářů. Nebo, když je to extrémní, jich je dvacet šest. A vy se se svojí snahou můžete jít bodnout - protože i když vám o statistiky a uznání nejde, tohle přece jenom není fér.


Někdo zjistí, že máte knižní blog.
Reakce jsou různé, ale protože se věnujete i jiným věcem než knihám, většinou se vám dostane udiveného pohledu a nepochopitelného komentáře. Protože knihomolové nosí brýle, jsou tlustí, neoblíbení a celé dny tráví doma s knihou. A knižní blgeři by měli taky - takže jste vlastně něco jako albín? Aspoň tohle by sed dalo odvodit z jejich pohledů...

Se vám prostě chce něco pochválit.
Z principu! Poslední tři recenze byly nenávistné a strhali jste takové braky, že byste nejradši pochválili návod ke složení skříňky z IKEA, protože ten styl psaní je tak skvěle věcný! Jenže jste četli úplně průměrný románek. Ale ty čtyři hvězdičky mu dáte, protože prostě potřebujete něco chválit. Jinak vás napadne čtecí krize a s blogováním je konec. To přece nechcete!


Chcete komentovat u jiných blogerů.
To totiž vůbec není jednoduché! V omezeném čase se snažíte okomentovat co nejvíc článků co nejvíce blogerům - chcete je podpořit všechny, i když jste je naživo nikdy neviděli, protože rádi podporujete druhé. Ale taky musíte psát svoje články. A číst. Takže prostě obíháte své oblíbence a doufáte, že vaše láska se nějakým kouzlem dostane i ke všem ostatním, které nestíháte prokliknout. A když už konečně napíšete sáhodlouhý komentář,  na který jste vážně hrdí, vypadne internet.


Máte pocit, že mezi knižní blogery prostě patříte.
Dokonce se tak rádi škatulkujete do téhle komunity, že píšete článek o tom, jaké to je. Píšete o všech těch problémcích a říkáte si, že to zas určitě budou dva konstruktivní komentáře Protože do podobných věcí přece rozhodně nebudete vkládat dvě hodiny práce. A víte co? On váš sarkasmus stejně nikdo nechápe, tak si jděte radši číst.

Znáte nějaký z těchto pocitů?
Snad v tom nejsem sama...
Marky
P.S. Ten pocit, když největší překlep máte v názvu článku. K nezaplacení.

30 komentářů:

  1. Naprosto skvělé, úplně se v tom vidím a jistě nejenom já. :)) všechny body sedí dokonale, konečně článek o tom, jak to my knižní bloggeři máme těžké. :)) (u některých bodů jsem se i pobavila)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem moc ráda :) Máš pravdu, my knižní blogeři nemáme jednoduchý život :D

      Vymazat
  2. Skvělý článek! :D V hodně částech jsem se našla. A taky jsem podruhé v řadě zapomněla na blogové narozeniny - klasika :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Jé, to jsem vážně ráda, že nejsem jediná! :)

      Vymazat
  3. Umírám tu rozpaky i smíchy... nejvíce mě dostal odstavec o upravování grafiky... Recnezi mám sfouknutou za hodinku, ale s hledáním obrázků, případně upravováním fotek a případně ještě formátováním textu přímo v blogger editoru strávím další tři hodiny... To si pak člověk říká, jestli má cenu se s tím tak s prominutím s*át, když jak říkáš, to okomentují stejně jen dva lidi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, recenzi napíšu rychle, ale grafická úprava mi zabere vážne dlouho! Ale vždycky je potřeba si říct, že to člověk dělá hlavně pro sebe - a přece nechceme koukat na nějaký hnusný jednolitý text ;)

      Vymazat
    2. To ano... ale i tak mě každý komentář pod článkem se kterým jsem si dala tu práci, aby nějak vypadal moc potěší... a když tam žádný není, tak to mrzí a... budme realisti, člověk si pak přijde silně nedoceněný.. a to přitom počet shlédnutí člnku není nijak malý...

      Vymazat
    3. Souhlasím, ale aspoň ta shlédnutí můžou utěšit ;) Víš,že tvůj článek alespoň někdo četl...

      Vymazat
  4. Všechno na mě neplatí, asi nejsem součástí komunity, ale článek pobavil. :D Tenhle typ článků mám fakt ráda. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si nemyslím, já to vzala dost z osobního úhlu pohledu - jiní členové komunity to můžou vidět jinak ;) A díky!

      Vymazat
  5. Moc povedený článek! Opravdu se v tom vidím. :D
    Knihokopka

    OdpovědětVymazat
  6. Brečím smíchy... A něco je fakt pravda i u mě :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je nejlepší reakce, ve kterou jsem mohla doufat :D Děkuji!

      Vymazat
  7. Ha, zrovna nedávno jsem přemýšlela, že bych sepsala článek o tom, jaké to je být knižním blogerem. :D A pár bodů jsem plánovala dost podobně. :D
    To první - třeba teď jsem psala recenzi na Magonii, ta knížka se mi pocitově líbila, ale zároveň jsem v recenzi vypíchla věci, které mi tam nesedly a ono to najednou vypadalo jako poměrně velká kritika. :D Což rozhodně nebylo v plánu. :D Nebo když se mi nějaká kniha líbí až moc, tak prostě nejsem schopná napsat názor, který by měl hlavu a patu. :D
    To s grafikou se mi už taky stalo. :D
    Já zas mívám problém se dokopat k sepsání těch jiných článků. Nápady bych měla, ale ta práce s tím spojená. :D
    Narozeniny nezapomínám, blog je má stejně jako já. :D
    A ty komentáře? Mluvíš mi z duše. :D S recenzní se mořím minimálně celý den, kolikrát jsem na ni fakt hrdá a ani jeden komentář se neobjeví. Tak napíšu nějaký random článek a najednou je komentářů hromada. :D Prostě zlý sen. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nevadí, ráda si přečtu tvoje dojmy... Mně ten článek v konceptech ležel už přes rok a dostala jsem náladu ho z nich vytáhnout...
      Tvoje recenze na Magonii mě trochu vyděsila, k tomu se musím přiznat. Mám ji taky jako recenzní výtisk, takže se do ní brzy pustíma doufám, že se mi bude líbit :D
      Nadšené recenze většinou nakonec předělám na "Deset důvodů, proč si přečíst...", protože jsou zkrátka moc nadšené :D
      Mně se zas někdy nechce do recenzí, protože se mi zdá, že se pořád opakuju a všechno jsem to někde už psala. Zároveň ale pokud napíšu recenzi trochu jinak, nelíbí se mi to a pak to stejně nepublikuju.
      Tak to máš štěstí, můj blog má narozeniny necelé dva měsíce přede mnou :D
      Ano, komentáře jsou blogerským prokletím - ale jsem ráda, že u tohoto článku jich je už několik, tak v tom asi nejsme samy :D

      Vymazat
  8. Takhle - znám některé z těch pocitů, ale nemyslím si, že se kolem nich točí můj život. Jasně, když někomu řeknu, že mám blog, asi mu hned naskočí, že píšu buď o knížkách nebo tam dávám svoje fotky, to záleží, z jakých kruhů mě zná a jestli mě vídá spíš s nosem v knížce nebo s foťákem na krku. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, tohle nejsou centrální pocity z mého života... Ale přece jen se s nimi nesetkávám zrovna zřídka ;) Určitě záleží na člověku a tvůj blog je přece jen občas i neknižní :D

      Vymazat
  9. Panebože, shrnula si můj život do jednoho článku :D
    Hlavně s těmi narozeninami :D
    Úžasný článek, ukládám a až bude blbá nálada, hned vím, co dělat :D
    Btw. jsem fakt ráda, že na blogové narozeniny nezapomínám jediná :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, díky! :D Jsem ráda, že ses v tom našla... A taky, že nejsem jediný sklerotik tady :D

      Vymazat
  10. Tak tady v tom článku jsi to opravdu vystihla :D Jsem teprve začínající knižní blogerka, protože jsem dlouho sbírala odvahu, ale i tak se minimálně v půlce bodů vidím :D A dost jsem se u tvého článku pobavila! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, to jsem ráda :) Přeji hodně štěstí k dalšímu blogování!

      Vymazat
  11. Naprosto super článek :D V některých bodech jsem sebe samotnou nespatřila, ale v mnohých mě to skvěle vystihuje :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsem ráda, že aspoň někde ses našla ;)

      Vymazat
  12. Nejdřív jsem se s blogem skoro vůbec nechlubila, teď mám pocit, že fakt, že jsem knižní bloger, rozhlašuju na potkání :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobře, za svůj blog se rozhodně nemáš proč stydět ;)

      Vymazat
  13. Všechny problémy se mě až moc týkají :D. A upravování fotek nesnáším, takže jsem na sebe sakra moc pyšná, když něco vytvořím :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To znám, dřív mě to taky nebavilo... ale pak jsem objevila kouzlo audioknih a hned se mi upravovalo lépe ;)

      Vymazat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoli odezvu.