Výkvět české dystopie | Devět dní
Název v originále: Devět dní
Autor: Zuzana Strachotová
Nakladatelství: Fantom print
Žánr: dystopie
Série: Devět dní #1
Počet stran: 320
Čteno: 12. - 21. prosince 2017, v češtině
V Citadele vládnou přísní kněží, kteří kážou jediné: věřit a nepochybovat. Přesně to dělá i voják Lee Parker, který se postupně vypracovává do elitní jednotky Jestřábů. Naproti tomu Sera Trantorová patří k Povstalcům, kteří se snaží přežívat ve stínu Citadely a bojovat proti její diktatuře. Když se ve světě zničeném válkami Lee potká se Serou, měl by výsledek být jasný. Jenže kde se skrývá skutečná pravda? Stačí devět dní na to, aby člověk naprosto změnil názor na svět, ve kterém žije?
"Přišla bys o naději zažít vše, o čem sníš. Smrt je definitivní. Je to jistota ničeho. Je jednodušší než cokoli jiného."
"Přišla bys o naději zažít vše, o čem sníš. Smrt je definitivní. Je to jistota ničeho. Je jednodušší než cokoli jiného."
Během let blogování jsem nabyla názoru, že dystopickým románům pro mladistvé už odzvonilo a že by bylo těžké najít knihu, která by mohla do žánru přinést něco nového. Naštěstí jsem ale dala šanci románu Devět dní. Ukázalo se totiž, že i mezi dystopiemi se najde skutečně kvalitní čtení!
Příběh vypráví střídavě Sera a Lee, oba ve třetí osobě. Přesto vám oba protagonisté jistě svým způsobem přirostou k srdci. Ani jeden z nich není typický "klaďas" nebo "záporák", stejně jako do těchto kategorií nelze zařadit ani ostatní charaktery. Později se přidává ještě třetí úhel pohledu, který čtenáři umožňuje lepší náhled do fungování Citadely, ale o něm víc prozrazovat nebudu.
Před každou kapitolou navíc najdete krátké úryvky textu, které spolu zdánlivě nesouvisejí. Při čtení ale postupně zjišťujete jejich význam a začátek každé kapitoly je tak trochu zápletkou sama pro sebe. I hlavní dějová linie je ale velice zajímavá, v některým místech jsem se od knihy nedokázala vůbec odtrhnout.
Co mě ovšem dostalo nejvíc? Jednoznačně do detailu propracované intriky kněžské vlády Citadely, ale také Rady Povstalců. Můžete si lámat hlavu jak chcete, ale do téhle mocenské hry je vtaženo tolik osobností s různými zájmy, že nemáte ani nepatrnou šanci předvídat, co by se asi tak mohlo stát. A konec vás dostane, to vám můžu slíbit.
Třešničkou na dortu už může být snad jen skvěle propracovaný dystopický svět, který autorka vytvořila úplně z ničeho. Najdete tu zajímavé záhady a odlišnosti, které vám nasadí brouka do hlavy, ale zároveň je základ natolik podobný našemu světu, že se v něm dokážete dobře orientovat a rychle si na něj zvyknete.
Knize Devět dní nemám co vytknout, přesto jsem jí nedala plné hodnocení. Jednak proto, že si ho schovávám pro další díly, na které se moc těším, a taky proto, že mi chyběla taková ta plusová hodnota - něco naprosto speciálního, co by mě donutilo hodinu přemýšlet nebo brečet do polštáře. Ale jinak, jak jsem už řekla, si nemůžu na nic stěžovat, takže doporučuji!
Příběh vypráví střídavě Sera a Lee, oba ve třetí osobě. Přesto vám oba protagonisté jistě svým způsobem přirostou k srdci. Ani jeden z nich není typický "klaďas" nebo "záporák", stejně jako do těchto kategorií nelze zařadit ani ostatní charaktery. Později se přidává ještě třetí úhel pohledu, který čtenáři umožňuje lepší náhled do fungování Citadely, ale o něm víc prozrazovat nebudu.
"Že máš čas na vtipkování..." odsekl Lee.
"A co mám dělat? jsme vojáci. Na panikaření a hysterické scény je tady obyvatelstvo."
Před každou kapitolou navíc najdete krátké úryvky textu, které spolu zdánlivě nesouvisejí. Při čtení ale postupně zjišťujete jejich význam a začátek každé kapitoly je tak trochu zápletkou sama pro sebe. I hlavní dějová linie je ale velice zajímavá, v některým místech jsem se od knihy nedokázala vůbec odtrhnout.
Co mě ovšem dostalo nejvíc? Jednoznačně do detailu propracované intriky kněžské vlády Citadely, ale také Rady Povstalců. Můžete si lámat hlavu jak chcete, ale do téhle mocenské hry je vtaženo tolik osobností s různými zájmy, že nemáte ani nepatrnou šanci předvídat, co by se asi tak mohlo stát. A konec vás dostane, to vám můžu slíbit.
Dokud cítí, ví, že žije. Dokud žije, může jednat. Pokud se něco od otce Felebiuse naučil, pak to, že cílů člověk dosáhne jen s jasnou vizí a silou ji prosadit.
Třešničkou na dortu už může být snad jen skvěle propracovaný dystopický svět, který autorka vytvořila úplně z ničeho. Najdete tu zajímavé záhady a odlišnosti, které vám nasadí brouka do hlavy, ale zároveň je základ natolik podobný našemu světu, že se v něm dokážete dobře orientovat a rychle si na něj zvyknete.
Knize Devět dní nemám co vytknout, přesto jsem jí nedala plné hodnocení. Jednak proto, že si ho schovávám pro další díly, na které se moc těším, a taky proto, že mi chyběla taková ta plusová hodnota - něco naprosto speciálního, co by mě donutilo hodinu přemýšlet nebo brečet do polštáře. Ale jinak, jak jsem už řekla, si nemůžu na nic stěžovat, takže doporučuji!
"Dokázal bych tě zabít tak snadno. Ale dokázal bych stejně snadno stvořit život?"
Devět dní je dystopický román z pera české autorky Zuzany Strachotové, které se podařilo sepsat napínavý příběh odehrávající se v budoucnosti. Najdete tu komplikované postavy, které si jistě oblíbíte, stejně jako nepředvídatelné intriky a mocenské hry. Příběh vypráví střídavě dva hlavní hrdinové, Sera a Lee. Kromě toho na začátku kapitol najdete úryvky textu, s pomocí kterých odkrýváte záhadnou vedlejší zápletku. Celý děj se odehrává v propracovaném dystopickém světě a konec vás jistě překvapí. Knihu moc doporučuji, i když plné hodnocení si schovávám pro další díly. Věřím totiž, že autorka ještě dokáže překvapit.
Co vy a dystopie? Doufám, že jste nad nimi ještě nezlomili hůl...
Marky
Marky
Priznám sa, že som pri tejto knihe váhala, či si ju chcem prečítať, ale ty si ma dokonale navnadila. Určite sa po nej poohliadnem. :)
OdpovědětVymazatTo jsem moc ráda, určitě jí dej šanci ;)
VymazatMoc pěkná recenze :) Do ted jsem nad přečtením knihy váhala, ale teď jsi mě přesvědčila :)
OdpovědětVymazatDěkuji :) To jsem ráda!
VymazatAhoj Marky,
OdpovědětVymazatmusím říct, že dystopické příběhy už nějakou dobu nejsou úplně pro mě. U většiny knih na trhu mi totiž přijde, že se autoři zaměřili na mladší (teen) čtenáře a já už se v těch knihách potom nemohu najít - nebývám schopna se začíst. A jak si naznačila, éra YA dystopií už tu byla.
Po přečtení tvojí recenze na Devět dní si ale říkám, že tohle nebude tak "jednoduché" čtivo pro teenagery a mohla bych dát knize šanci.
Jediné, co mi v recenzi chybělo bylo jakékoli určení věku hlavních postav. Neříkám, že je potřeba uvést "je mu 28", ale alespoň naznačit, zda se jedná o teenagery, dospělé nebo velmi nepravděpodobně někoho staršího. ;) :) Čtenář recenze se tak může lépe rozhodnout, zda se do knihy pustí. Jinak je z mého pohledu recenze opravdu povedená.
K vyhledání této recenze na tuhle konkrétní knihu mě u tebe popravdě nalákal tvůj nový příspěvek aka 10 důvodů proč si přečíst 9 nocí. A přiznám se, že bibliografické údaje a anotaci jsem přeskočila a rovnou četla 10 důvodů proč... a až později jsem zjistila, že se vlastně jedná o druhý díl O:-) Takže pro mě poučení pro příště - přečíst si alespoň zda se jedná o sérii a kolikátý je to díl. :D
Měj se hezky
...Ali
Ahoj, díky za tak obsáhlý komentář. Já se těm věkovým kategorím u téhle série vyhýbám trochu cíleně. Hrdinům je ke třiceti, ale občas se mi jejich chování zdálo spíš na 16 :D Každopádně pokud by se jednalo o Young Adult nebo dětskou literaturu, napsala bych to klasicky do žánru - "literatura pro dospělé" tam nepíšu, protože je to zkrátka všechno ostatní. Takže by ti opět mohl napovědět, úvod, který jsi přeskočila (ačkoli chápu, že pro nepravidelné čtenáře mého blogu to tak jasné být nemusí). Každopádně jsem ráda, že tě série zaujala :)
Vymazat