Pasivní láska ke knihám | Dívka, která četla v metru

Název v originále: La fille qui lisait dans le métro

Autor: Christine Féret-Fleury

Nakladatelství: Motto
Žánr: společenský román

Série: -

Počet stran: 188
Čteno: 24. března 2018, v češtině

Juliette miluje knihy a ráda pozoruje lidi v metru cestou do práce. Její život nepřináší překvapení - snad jen ta na stránkách knih. Jednou se ale z náhlého popudu rozhodne vystoupit na jiné zastávce... A všechno se změní.

"Na straně 247 to vypadá, že je všechno ztraceno. To je ten nejlepší okamžik, víte."

Na Dívku, která četla v metru mě nalákala propagace, dle které jde o "knihu o knihách". To je sice pravda, ale i přesto mě tenhle příběh silně zklamal. Pokud si chcete přečíst něco o lásce ke čtení, zkuste třeba Nonstop knihkupectví pana Penumbry nebo Čtenáři z Broken Wheel doporučují a přijdete si na své. Knížka, kterou vám představím teď, jim totiž nesahá ani po kotníky.

Tenhle svazek má pouhých 188 stran, ale přesto autorka dokázala nemožné: u čtení jsem se nudila! Ač jsem tedy knihu zvládla za jediné odpoledne, vůbec jsem z toho neměla ten dobrý pocit, který člověk po dočtení mívá. Děj se totiž vůbec nepohnul z místa a reálně se začal někam posunovat až úplně na konci - a v momentě, kdy to konečně vypadá, že by se mohlo něco stát, otočíte stránku na poděkování.

Tolik slov. Tolik příběhů, postav, krajin, smíchu, pláče, náhlých rozhodnutí a naděje.

Pro koho?

Problém podle mě spočívá v pasivitě. Hlavní hrdinka, ostatní postavy, prostředí i příběh - všechno působí neuvěřitelně pasivně. Jako byste všechno pozorovali skrz mlhu a nemohli se k tomu přiblížit. Ani k Juliette si v podstatě nejde najít cestu, protože ani nemá příliš propracovaný charakter - o ostatních postavách ani nemluvě.

A co ta propagovaná láska ke knihám? Byla absurdní, divná, neosobní a - ano, uhodli jste - pasivní. Vůbec jsem si nedokázala představit mít ráda knihy a čtení jako postavy tohoto příběhu. Protože se mi zdálo, že to všechno bylo jenom hrané. No... tahle kniha zkrátka a dobře asi nebyla nic pro mě.

Postupné invazi knih do svého životního prostoru Juliette jen pasivně přihlížela a nekladla odpor, jen vždycky přepravila několik svazků do šuplíku svého pracovního stolu, když o jeden z nich, který spadl ze své hromádky nebo police, třikrát klopýtla, což brala jako znamení, že kniha chce od ní pryč.

Věřím, že pokud upřednostňujete od děje a postav určitý odstup, bude se vám Dívka, která četla v metru, skutečně líbit. A pokud se vyznáte v hodně kvalitní a "snobské" literatuře, můžete se těšit na spoustu zajímavých knižních referencí - i když já většinu z nich neznala. A nápad samotný není vůbec špatný. Myslím si, že kniha může někoho naprosto okouzlit, mně zkrátka jen zpracování skutečně nesedlo.

Dívka, která četla v metru je kniha o knihách. Ačkoli má jen 188 stran, u čtení jsem se nudila, protože děj se začne rozjíždět teprve na samotném konci. Všechno totiž působí příliš pasivně, hlavní hrdinka nemá charakter a láska ke knihám je tu vyobrazena velmi absurdně. Pokud upřednostňujete odstup od děje a postav a jestli si potrpíte na dobré knižní reference, je tahle kniha přesně pro vás. Mně ale vůbec nesedla.

Za knihu děkuji společnosti Albatrosmedia, dát jí šanci můžete tady.

Celkové hodnocení: 1,5/5

Marky