Lidé se mění, ale vzpomínky zůstanou. | Hřejivá výzva #17
Lidé se mění, ale vzpomínky zůstanou.
Jako vždycky jsem si sčesala vlasy do culíku a vrazila do tělocvičny. Jako každý týden jsem kvůli škole přišla na tance pozdě. Holky právě skončily rozcvičku a začaly s průpravou, tak jsem se přidala. Pak jsem si všimla dvou nových dívek, které se upejpavě krčily v rohu na lavičce. Někoho mi připomínaly, ale to bylo nemožné, nemohla jsem je nikde vidět... Pustila jsem to z hlavy a jala se dělat hvězdy, převaly a baleťáky jako všichni ostatní...
Když jsem z tělocvičny vyběhla ven, abych stihla autobus domů, ty dvě ke mně z ničeho nic přišly. "Neznáme se odněkud?" Koukala jsem na ně jako puk, ale pak jsem kývla. "Taky si vás odněkud pa-" "No, ze školky přece! To je Terka a já jsem Kačka, vzpomínáš?" vyhrkla na mě ta menší. Od školky moc nevyrostla, jen teď místo blondýny byla brunetka a měla vlasy až do pasu. Terka naopak měla vlasy úplně stejné. Jistěže to byly ony!
Až do té doby jsem měla na školku jen mlhavé a často negativní vzpomínky. Ale pak jsme si začaly povídat a psát a holky se mnou chodily tancovat. Vzpomínaly jsme. Když se dají vzpomínky tří lidí dohromady, většinou si člověk vzpomene na další a další drobnosti a nakonec je z toho všeho poměrně ucelený příběh. Byly jsme parta, měly jsme společných zážitků až nad hlavu...
A pak přestala Terka tancovat. Týden před vystoupením prostě nepřišla. Sekla s tím a nechala nás na holičkách a my musely předělávat celou sestavu, kterou jsme trénovaly půl roku. Po vystoupení odešla i Kačka. Ani mi nenapsala, prostě přestala chodit. Byly jsme nejlepší kamarádky, ve školce absolutně nerozlučné. A jak to dopadlo teď, o více než deset let později? Ani ň.
Od té doby jsem je potkala jen jednou. Pozdravily, usmály se a chtěly jít dál. Já jsem se jen tak zeptala: "Proč jste přestaly chodit na tance?" Asi je to trochu zarazilo, ale nakonec sborově odpověděly, že nemají teď čas a prý je to nadlouho. Ale mohly bychom se někde vidět... Jistě a na stromech rostou fialoví sloni.
Je pravda, že se ty dvě hodně změnily a mně zbyly v paměti jako dvě osobnosti: malé holčičky, které mě nikdy nezradily, a puberťačky, co mě málem ani nepozdraví. Přesto mi zůstaly jejich vzpomínky. Krásné vzpomínky na dětství a na to, co jsme všechno společně prožily...
Lidé se mění, ale vzpomínky zůstanou.
Marky
Komentáře
Okomentovat
Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoli odezvu.