Lidé se mění, ale vzpomínky zůstanou. | Hřejivá výzva #17

Lidé se mění, ale vzpomínky zůstanou.

Jako vždycky jsem si sčesala vlasy do culíku a vrazila do tělocvičny. Jako každý týden jsem kvůli škole přišla na tance pozdě. Holky právě skončily rozcvičku a začaly s průpravou, tak jsem se přidala. Pak jsem si všimla dvou nových dívek, které se upejpavě krčily v rohu na lavičce. Někoho mi připomínaly, ale to bylo nemožné, nemohla jsem je nikde vidět... Pustila jsem to z hlavy a jala se dělat hvězdy, převaly a baleťáky jako všichni ostatní...

Když jsem z tělocvičny vyběhla ven, abych stihla autobus domů, ty dvě ke mně z ničeho nic přišly. "Neznáme se odněkud?" Koukala jsem na ně jako puk, ale pak jsem kývla. "Taky si vás odněkud pa-" "No, ze školky přece! To je Terka a já jsem Kačka, vzpomínáš?" vyhrkla  na mě ta menší. Od školky moc nevyrostla, jen teď místo blondýny byla brunetka a měla vlasy až do pasu. Terka naopak měla vlasy úplně stejné. Jistěže to byly ony!

Až do té doby jsem měla na školku jen mlhavé a často negativní vzpomínky. Ale pak jsme si začaly povídat a psát a holky se mnou chodily tancovat. Vzpomínaly jsme. Když se dají vzpomínky tří lidí dohromady, většinou si člověk vzpomene na další a další drobnosti a nakonec je z toho všeho poměrně ucelený příběh. Byly jsme parta, měly jsme společných zážitků až nad hlavu...

A pak přestala Terka tancovat. Týden před vystoupením prostě nepřišla. Sekla s tím a nechala nás na holičkách a my musely předělávat celou sestavu, kterou jsme trénovaly půl roku. Po vystoupení odešla i Kačka. Ani mi nenapsala, prostě přestala chodit. Byly jsme nejlepší kamarádky, ve školce absolutně nerozlučné. A jak to dopadlo teď, o více než deset let později? Ani ň.

Od té doby jsem je potkala jen jednou. Pozdravily, usmály se a chtěly jít dál. Já jsem se jen tak zeptala: "Proč jste přestaly chodit na tance?" Asi je to trochu zarazilo, ale nakonec sborově odpověděly, že nemají teď čas a prý je to nadlouho. Ale mohly bychom se někde vidět... Jistě a na stromech rostou fialoví sloni.

Je pravda, že se ty dvě hodně změnily a mně zbyly v paměti jako dvě osobnosti: malé holčičky, které mě nikdy nezradily, a puberťačky, co mě málem ani nepozdraví. Přesto mi zůstaly jejich vzpomínky. Krásné vzpomínky na dětství a na to, co jsme všechno společně prožily...

Lidé se mění, ale vzpomínky zůstanou.

Marky