Moc jsem nevěděla, co si o Kletbě vítězů myslet. Objektivně jsem našla spoustu kladů a měla bych ji vychválit do nebe, ale subjektivně jsem z ní zase až tak nadšená nebyla. Druhý díl Zrada vítězů se vtělil do přesně opačné role. Asi bych tam měla objektivně hledat chyby, ale nechci, protože mě to zkrátka tak moc bavilo, že si chci ten zážitek schovat někam do sklenice! Nebýt toho, že jsem knihu četla pár dní před maturitou a nemohla ji slupnout jako malinu. Ale teď už pojďme chválit!
Pokušení mělo bílou barvu.
Byl to černý inkoust chvějící se na hrotu pera.
