Pohádka o šatech a bez dedukce | Jackaby - RC

Název v originále: Jackaby
Autor: William Ritter

Nakladatelství: Host

Žánr: detektivka, fantasy, historické

Série: Jackaby #1

Počet stran: 300

Čteno: 25. - 26. července, v češtině

Abigail Rooková právě přicestovala do Nového Fiddlehamu v Nové Anglii. Píše se rok 1892 a ona nutně potřebuje najít práci. Potkává R. F. Jackabyho, detektiva objasňujícího neobjasnitelné, jehož bystré oko si všímá všeho neobvyklého — což zahrnuje i pozorování nadpřirozených bytostí. Abigail má zase jiný dar, dokáže si všímat obyčejných, ale podstatných detailů, takže se na místo Jackabyho asistentky výborně hodí. Hned během svého prvního dne v novém zaměstnání se Abigail ocitne uprostřed napínavého případu: ve městě řádí sériový vrah. Policie je přesvědčená, že se jedná o běžného kriminálníka, ale Jackaby si je jistý, že je to nelidská stvůra, jejíž existenci policie — s výjimkou mladého pohledného detektiva Charlieho Canea — vytrvale popírá. (zdroj anotace)

Zavrtěla jsem hlavu. Ne že bych nevěřila na duchy - ale byla to víra stejně nezávazná jako víra v obří krakatice, šťastné mince nebo Belgii. Všechno to byly věci, které dost možná existovaly, ale kterými jsem se nikdy neměla příležitost tak či onak vážněji zabývat. Na duchy jsem zkrátka nikdy moc nemyslela - snad jen jako malá, když jsem před usnutím vystrašeně zírala do tmy.

Občas se na trhu objeví zvláštní knihy, které vás svým způsobem úplně uchvacují, ačkoliv nesklízejí zrovna nejvyšší hodnocení. Pořád je zpovzdálí pozorujete, obcházíte, čtete o nich... až jednou konečně neodoláte a najednou jste zapletení do oněch stránek, o kterých jste poslední dobou tolik přemýšleli. Zní to jako pohádka, že ano? Ale není to tak docela pravda.

Jackaby mě očaroval už jen nádhernou obálkou a tím, že by mělo jít o fantasy detektivku a ještě ke všemu mix Doctora Who a Sherlocka Holmese. To zkrátka musím mít, že ano? Jenže se to tak úplně nepovedlo, protože nežijeme v pohádce. Knížka se ke mně nakonec dostala v elektronické formě, akže jsem si obálku náležitě neužila, ale nakonec jsem si náležitě neužila ani samotné čtení.

To, že její bitvy se často odehrávají jen v její hlavě, nikterak neumenšuje její hrdinství. Takové bitvy ostatně bývají nejtěžší.

Celý děj knihy se odehrává během dvou dní. Ano, autor zaplnil tři sta stran děním v osmačtyřiceti hodinách. Za dva dny po příjezdu do New Fiddlehamu se Abigail vrhla s neznámým bláznem do chytání sériového vraha všechno se to seběhlo tak hrozně rychle, že to působilo naprosto absurdně. Představa, že se hlavní hrdinka mezitím stihla snad ještě umýt, najíst nebo si dojít na záchod se mi zdá velice nepravděpodobná. Na druhou stranu se ale celý příběh příšerně táhl, stále se v něm opakovaly tytéž dialogy a hlavní hrdinka trávila největší část svého vyprávění tím, že konstatovala to nejzjevnější kolem sebe. O tom, že jsem zápletku uhodla na třetí stránce, raději ani nemluvme...

Anebo ano, protože to by se u detektivek vážně stávat nemělo. Nevím, kde se v Jackabym má octnout Sherlock Holmes, ale vzhledem k tomu že v knize je dedukce mnohem méně než popisování Abigailiny garderóby, jsem měla problém ji hledat. Tohle nebyla detektivka, ale pohádka a odpočinková četba pro desetileté děti, které se ještě moc bojí číst o skutečných zločinech.

Samotnou roli Abigail jsem ovšem nepochopila doteď. Jediné, o čem mluvila bylo konstatování holých faktů a šaty, ačkoliv to měla být rebelka. Ve vyšetřování pomohla asi tak jako anglická královna a záhada jí docvakla až v momentě, kdy se vlastně už musela nechat zachránit. Pro Jackabyho totiž neudělala naprosto nic. Naopak smířit se s tím, že její nový nadřízený vidí všude šotky a magické fluidum, jí žádný problém nedělalo.  O tom, jak rychle se tahle holka stihla zamilovat, se raději ani nebudu zmiňovat, protože v celé knize vůbec působí asi jako by jí bylo dvanáct.Máme tu #instalove na nejvyšší úrovni.

Policista zaujímal postoj dosažitelný výhradně těm, kteří si nechali chirurgicky odstranit smysl pro humor.

Co mi ovšem udělalo radost bylo zasazení knížky do historické doby. Sice to na ní pochopitelně není tolik poznat, ale na myšlení a vyjadřování lidí se dají pozorovat drobné odchylky. S tím možná souvisí i podceňování žen, kterého byla kniha plná. Z toho už jsem tak nadšená nebyla, ale co se dá dělat, patří to k době. Koneckonců i Abigailina garderóba, na kterou si ustavičně tak stěžuji, byla z historického hlediska propracovaná docela pěkně.

A nesmím zapomenout na hvězdu dnešní recenze - pana R. F. Jakabyho, který byl sice trochu natvrdlý (jinak by tu zápletku našel dřív než já a ne později) a rozhodně nepoužíval logiku ani dedukci, ale on i jeho dům mě naprosto okouzlili. Kdybych to měla říct Jackabyho vlastní řečí, vznášelo se kolem něj vždycky nadměrné množství magického fluida. A poplést papriku se střelným prachem přece neumí jen tak někdo!

Tahle knížka má, pokud vím, snad jen jedinou verzi obálky a naprosto chápu proč. Tak dokonalý kabátek se u knihy nepovede vždycky, ovšem tady je všechno na jedničku s hvězdičkou. Ne, že bych tedy od Hostu čekala něco jiného.

Jackaby je pro mě jedno velké zklamání. Ne proto, že bych měla nadsazená očekávání, ale proto, že zkrátka slibuje něco jiného, než ve skutečnosti je. Chybí tu detektivova dedukce a logika, zápletka je průhledná od třetí stránky. Protagonistka tráví celou knížku konstatováním holých faktů a plácáním o šatech. V knížce se najde spousta nesrovnalostí, opakujících se dialogů a nezajímavých pasáží. Jediné, co ji trochu vylepšuje je výstřední postava detektiva Jackabyho a zasazení do historie. Pokud tedy tuhle knihu berete jako oddechovou pohádku spíše pro mladší čtenáře, můžete si ji užít. Nenechte se zmást a berte ji takovou, jaká je.

Celkové hodnocení: 2/5

Za e-knihu k recenzi děkuji KNIHCENTRUM.cz, vy si ji můžete pořídit zde.

Jak se k magii stavíte vy?
Marky