Jak jsem se zamilovala | Divoká píseň

Název v originále: This Savage Song

Autor: Victoria Schwab

Nakladatelství: CooBoo

Žánr: YA, fantasy

Série: Monstra z Verity #1

Počet stran: 336

Čteno: 24. - 25. února 2017, v češtině

Město Verity je rozdělené na dvě části. Na jedné z nich žije Kate, která chce dokázat svému otci, že dokáže být stejně krutá jako on. Druhá polovina je domovem Augusta, který je příšerou a zabijí prostřednictvím hudby, ale raději by byl člověk. Když tyhle dva osud svede dohromady, nezbývá nic jiného než zjistit, kdo je ve skutečnosti dobrý a kdo zlý.

Hudba města ho obklopila svou harmonií a disonancí, rytmem i lomozem. Vše se vrstvilo na sebe, až se z melodie stal nesladěný skřek, ze zázraku nebezpečí a on se musel soustředit, aby se věnoval cestě a ne všemu na ní.

Tohle bylo nádherné, nádherné, nádherné čtení. Upřímně řečeno nevím, proč píšu recenzi tak brzy po dočtení, protože to zase bude jeden velký mišmaš všemožných óch a ách, ale zkrátka potřebuju napsat pár odstavců o tom, jak si tuhle knížku rozhodně musíte přečíst...

Zamilovala jsem si, jak Victoria Schwab píše. Nebo bych možná měla spíše říct jak ze slov skládá tu nejkrásnější melodii. Tahle autorka totiž nepíše, ale čaruje. Podmaní si určitě nejen mladší publikum, protože Divokou píseň sice zhltnete, ale budete si užívat každé sousto - jako třeba když jíte čokoládový dort. Už dlouho jsem neměla takový problém vybrat do recenze jen několik citátů, jako dnes.

"V čem jedeš?" zasmála se Kate.

"V životě," sklouzla mu ze rtů pravda.

"Aha," usmála se smutně. "To tě jednou zabije."

Zamilovala jsem si ten zvrácený, a přesto tak logicky fungující svět. Ve Verity se totiž z každého násilí a zlého činu zrodí fyzická příšera, která pak ohrožuje jeho obyvatele. Existují tři typy příšer: korsajové a malchajové jsou typická monstra se zuby a drápu, zato sunajové dokážou z člověka vysát duši prostřednictvím hudby. Určitě to na vás působí komplikovaně a to jsem jen nastínila veškeré fungování tohoto světa. 

Na prvních aspoň padesáti stranách knihy jsem také byla ztracená, ale bavilo mě se ponořovat čím dál hlouběji do temnoty Verity a jejích tajemství. Zamilovala jsem si dokonce i fakt, že jsem se na začátku moc neorientovala. Čím více jsem se totiž do příběhu začítala, tím více jsem se s prostředím dokázala sžít - a to i na začátku působilo příjemně.

"Proč vlastně tolik stojíš o to, být člověkem? Jsme křehcí. A nakonec umřeme."

"Jenže předtím žijete. Nemusíte celý den uvažovat o tom, proč vypadáte jako lidi, i když sami sobě nepřipadáte opravdoví, proč vypadáte jako lidi, i když se jimi nemůžete stát. Nesnažíte se o lidskost jen proto, aby vám nakonec vždycky někdo vmetl do tváře, že lidi vůbec nejste."

Nejvíce ze všeho jsem si ale bezpochyby zamilovala postavy. August i Kate jsou oba výjimeční a sledovat jejich vnitřní boje bylo naprosto okouzlující. Pokud si ale myslíte, že se do sebe zamilují, tak ne. A tohle není spoiler, ale pochvala. Victoria Schwab totiž dokázala napsat retelling Romea a Julie bez jakékoli romance. Doufám, že tuhle laťku udrží i v příštím díle a už se ho nemůžu dočkat.

Na téhle knize jsem si zkrátka zamilovala úplně všechno: styl autorčina psaní, její logický a přitom tak zvrácený svět a dokonce i moji počáteční dezorientaci. Nejvíce jsem ale byla vděčná za dvě dokonalé hlavní postavy, které se i přes to, že jde o retelling Romea a Julie, do sebe nezamilovaly. Do téhle knihy se zkrátka musíte pustit i vy, to mi věřte.

Celkové hodnocení: 5/5

Do které doby byste se chtěli podívat?

Marky