Neskutečné a kostrbaté | Umění předstírat

Název v originále: The Fine Art of Pretending

Autor: Rachel Harris

Nakladatelství: CooBoo

Žánr: YA, romantika

Série: Umění předstírat #1

Počet stran: 312

Čteno: 4. - 9. května 2017, v češtině

Sedmnáctiletá Aly je v posledním ročníku na střední a zatím měla jediného kluka. Rozhodne se proto, že je na čase se změnit: od stylu oblékání až po míru sebevědomí. Pokud podle kluků existují "holky na nezávazné randění" a "holky pro vztah", Aly chce patřit do té první skupiny, i kdyby proto měla naoko chodit s nejlepším kamarádem Brandonem. Co když se ale všechno to předstírání zvrtne?

„Pokud si chceš vybudovat novou image, musíš v sobě najít divošku.“

Umění předstírat už na první pohled vypadá jako teenagerský románek s předvídatelným koncem. Podívejte se na obálku, přečtěte si anotaci nebo první stránku a poznáte to. Když jsem se tedy pouštěla do čtení, nic jiného než pár odpočinkových chvil s knížkou jsem neočekávala. Jenže nakonec se mi nedostalo ani těch, spíš jen přiměřené dávky frustrace.

Hned na začátek přiznávám, že mě kniha nijak zvlášť neoslnila. Nejprve jsem měla dojem, že je to autorčiným stylem psaní - konkrétně tím, jak se nedokáže vtělit do mluvy puberťáků a někdy je nechá používat unylé fráze, zatímco jindy dětinská slova. Čím déle jsem ale četla, tím více ve mě sílil dojem, že to tak úplně nebude autorčina chyba. Spíše si myslím, že jde o kostrbatý překlad, který nedokázal úplně odhadnout věkovou úroveň hlavních hrdinů.

"Kluci přijdou a zase odejdou. Bohužel i někteří přátelé odcházejí. Ale pořádná sladkost, ta vás nikdy nezklame."

Aly a Brandon jsou koneckonců kapitola sama pro sebe. Jeden bláznivější než druhý, oba se plácají ve svých pocitech. I když mi Brandonův přístup ke vztahům šel pěkně na nervy, Aly jsem dokázala pochopit a jsem spokojená se způsobem, jakým si Rachel Harris pohrála s jejím charakterem. Příběh vypráví střídavě Aly a Brandon, jejichž části se od sebe dají snadno rozlišit. Na začátku každé kapitoly najdeme místo a čas, kde se děj odehrává. To se mi zdálo trochu zbytečné - je jasné, že hrát basketbal se nechodí do nákupního střediska a nakupovat do tělocvičny. 

Samozřejmě hned podle anotace odhadnete, co se zhruba bude dít a jak všechno nakonec dopadne. Ale o tom tenhle literární žánr zkrátka je, napětí vás rozhodně nečeká. Přesto bych knihu doporučila spíše mladším čtenářům než středoškolákům, kteří už asi na autorčinu romantiku jen tak neskočí.

Na závěr ale nesmím zapomenout pochválit něco, co se Rachel Harris povedlo dokonale: vyobrazení přátelství. Jak vztah Brandona s Aly, tak ten s Alyinými nejlepšími kamarádkami působil neskutečně přirozeně a oproti zbytku knihy až překvapivě propracovaně.

„Poslední tři roky jsem strávila s pocitem, jako bych svůj život sledovala jen zpovzdálí. Gab, nevykládej si to nějak špatně, jste skvělý kámošky, jde mi to ve škole a moje rodina je úžasná, ale není to tak, že doba strávená na střední má představovat ty nejlepší roky života? Myslela jsem, že můj deník bude plnej fotek kluků a polibků a vzpomínek na randění. Ale nic takovýho se nestalo. Sbírám jenom trofeje z volejbalu a fotky z tréninkových soustředění a skupinový fota z holčičích party.“

Umění předstírat nešokuje, nesrší napětím a zápletku odhalíte po přečtení anotace. Překladatelka se nedokázala vcítit do mluvy puberťáků, a tak jejich dialogy působí kostrbatě. S Brandonem jsem si moc nerozuměla, ale Aly mi padla do oka a s jejím charakterem jsem se dokázala ztotožnit. Příběh vypráví střídavě Aly a Brandon a jejich kapitoly lze snadno odlišit. Na začátku každé kapitoly najdete místo a čas děje, což se mi ale zdálo zbytečné. Autorce se podařilo skvěle vyobrazit přátelství - oproti zbytku knihy působí až neuvěřitelně skutečně. Umění předstírat bych doporučila spíše mladším čtenářům, mě kniha příliš nezaujala.

Celkové hodnocení: 2,5/5

Za recenzní e-knihu děkuji Palmknihám. Pokud máte chuť na romantickou oddechovku, pořídit si ji můžete tady.

Čtete občas knihy, aniž byste od nich čekalo něco velkolepého?

Marky