pátek 4. srpna 2017

Óda na styl psaní | Nekonečné moře

Název v originále: The Infinite Sea
Autor: Rick Yancey
Nakladatelství: Baronet
Žánr: YA, sci-fi, dystopie
Série: Pátá vlna #2
Počet stran: 304
Čteno: 2. - 4. října 2016, v češtině

Čtyři vlny se už přehnaly, teď se po Zemi plouží pátá. Cassie a její přátelé se snaží přežít zimu a najít Evana. Zároveň ovšem musejí unikat Jiným opatrněji, než kdy předtím. Ne, že by měli jakoukoli naději se skrýt, ale střet lze aspoň trochu oddálit. Mají naši přátelé alespoň mizivou šanci přežít?

V minutě, kdy se rozhodneme, že na jednom člověku nezáleží, oni zvítězí. 

Pokud jste nečetli moji recenzi na první díl této trilogie, určitě to napravte! Nerada bych se tady totiž opakovala - vychválit bych mohla zase to samé: skvěle promyšlený dystopický svět plný detailů, realistickou a soběstačnou hlavní hrdinku, poutavý styl psaní a složité zápletky. Tohle všechno naštěstí najdete i ve druhém díle, takže se nemusíte bát, že by si autor snad dovolil snížit laťku...

Dvojznačnost a složitost Yanceyových zápletek jsem si skutečně zamilovala. Na druhou stranu pro mě ve druhém díle některé dialogy začínaly být nepochopitelné. Ztrácela jsem se a musela jsem se kouknout na internet, abych pochopila, co jsem zrovna přečetla. Na druhou stranu jsem knihu zhltla za tři odpoledne, takže mě to od čtení rozhodně neodradilo. Tenhle (možná trochu do extrému přivedený, ale stejně povedený) způsob, jakým autor čtenáře nutí přemýšlet, opravdu obdivuji. Rick Yancey zkrátka píše tak dobře, že už jenom jeho styl vyprávění stačí k tomu, aby vás u knihy udržel.

Zastavila jsem se několik kroků od ně. On se taky zastavil. Prohlíželi jsme si jeden druhého ve vzdálenosti širší než vesmír, uvnitř prostoru užšího než ostří nože.

Ještě jem nenarazila knížku, která by byla podobně napsaná: nejprve jedna situace, která se vyvíjí, pak přechod jinam, kde se děj zase posune, a tak dál... Možná vám to zní povědomě, ale Rick Yancey si zkrátka napětí umí tak dobře rozporcovat! Sice jsem v knize nacházela paralely, některé věci mi byly úplně zřetelné a jiné zase nejasné a oproti Páté vlně se toho moc nestalo, ale já Nekonečné moře stejně musím vychválit a do nebes.

Nakonec bych se ještě ráda zmínila postavy, které jsem si zase zamilovala. Mezi mé oblíbenkyně se samozřejmě opět řadí hlavni hrdinka Cassie, která si nenechá do ničeho mluvit a dokáže se o sebe postarat. Ale čím víc jsem si postavy zamilovala, tím víc mi bylo líto, když jsem se některých dočkala jen málo. Někteří z našich hrdinů se ke slovu příliš nedostali a to mě trochu mrzí. Nezbývá než doufat, že v závěrečném díle se to povede lépe.

Ten slib byl jako ortel, který mi odkázal, jako dveře cel, které se za mnou zabouchly, jako kámen kolem krku, který mě stahoval ke dnu nekonečného moře.


Nekonečné moře se mi moc líbilo, i přes spoustu much. Rick Yancey totiž píše skvěle a velmi specificky. Potrpí si na (někdy až příliš) složité zápletky, ale ani to mě od čtení neodradilo, protože napětí se autorovi podařilo skvěle rozporcovat. Některá odhalení pro mě sice byla zřejmá a nacházela jsem paralely, přesto se mi však kniha dobře četla. Za to částečně můžou i skvělé postavy, včetně soběstačné protagonistky Cassie a dalších jejích odvážných přátel. Jen doufám, že v posledním díle této trilogie se ke slovu dostane více mých oblíbených postav. Na finále se každopádně těším!

Celkové hodnocení: 3,5/5

Hledáte si občas na internetu shrnutí některých knih? Pokud ano, kde?
Marky

2 komentáře:

  1. Já byla nejvíc spokojená s prvním dílem. Mám pocit, že potom se to stočilo úplně jinam...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trochu možná ano, ale mě to baví :)

      Vymazat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoliv odezvu :)