Jak jsem se podruhé zamilovala | Temný duet
Název v originále: Our Dark Duet
Autor: Victoria Schwab
Žánr: YA, fantasy
Série: Monstra z Verity #2
Počet stran: 384
Čteno: 19. - 22. června 2018, v češtině
Kate Harkerová už nechce být kořist, a tak se vydá lovit příšery, co číhají ve tmě. August Flynn oproti tomu zapomíná na to, že dříve příšerou být nechtěl. Jejich cesty se rozdělily tak dávno - mají ještě vůbec šanci spolupracovat a jeden druhého pochopit jako dřív? A přežijí ve světě, kde s každým novým hříchem vzniká příšera?
Protože ona znala jedno tajemství: Existují dva druhy příšer. Jedny chodí do ulic na lov a druhé žijí v lidské hlavě. S těmi prvními mohla bojovat, o to nebezpečnější byly ale ty druhé. Měly vždycky, vždycky náskok.

Zamilovala jsem se do děje, který byl tentokrát mnohem akčnější než v první knize,
"Rád půjdu tmou, pokud to lidem daruje světlo."
Zamilovala jsem se do světa. Od Divoké písně se prostředí rozvíjí a kvůli následkům některých zvratů se i dost zásadně mění. Přesto jako by autorka nechala každou budovu a dlažební kostku křičet milion otázek: "Co je dobro a zlo? Může se hříšník napravit? A zasloužíme si opravdu druhou šanci?" Město Verity se přetváří podle změn jeho obyvatel a tohle jsou stěžejní otázky celé série, které jako by na vás číhaly na každém kroku. O tom, jak komplexní a propracovaný celý svět je, asi netřeba dlouho psát. Nejvíc.
Zamilovala jsem se do stylu psaní, ale to je asi samozřejmost. Victoria Schwab jednoznačně patří mezi mé nejoblíbenější autory vůbec. Kromě etických otázek a morálky, kterou dokáže podat úplně ze všech úhlů, se spisovatelka tentokrát soustředí i na vjemy a dojmy jednotlivých postav. Prostřednictvím mnoha úhlů pohledu tak může čtenář danou situaci vidět z různých stran a vnímat ji různými smysly.
"Nemusím být neporazitelný. Stačí být jen silnější než všichni ostatní."

Zamilovala jsem se do konce, který mě zničil tak, jako už dlouho žádná kniha ne. Doufám, že se autorka do tohoto světa ještě někdy vrátí, protože i přes jeho příšernost jsem tam doma. A teď jdu brečet, už se na nic neptejte. Prostě si to jděte taky přečíst.
"Když jsme se poprvé potkali, nenáviděla jsem tě. Víš proč?"
"Protože jsem příšera?"
"Ne. Protože sis přál stát se člověkem. Měl jsi v rukou takovou moc a sílu a chtěl jsi ji jen tak odhodit. Ale proč? Kvůli šanci být slabý a bezmocný? Měla jsem tě za blázna, ale pak jsem viděla, jak pro ten sen hoříš zaživa. Div ses nerozpadl na kousky, jen aby sis ho udržel. Teprve potom jsem pochopila, že nejde o to, co jsi, Auguste, ale o to, kdo jsi."
Do Temného duetu jsem se zamilovala a on mě zničil. I přesto miluji ten děj, svět, styl psaní, postavy i konec. A vy budete taky.
Asi jsem to neprožívala tak silně jako ty, ale i mně se nakonec tato série líbila. Jsem ráda, že se autorka vyhnula klišoidní milostné zápletce a že všechny náznaky jakékoliv lovestory zůstaly jen u náznaků. Protože tahle série je skvělá taková, jaká je. Nadupaný děj, temná atmosféra, neutěšené prostředí a silné charaktery. :-) Skvělá recenze!
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, i já jsem ocenila absenci romantiky. Děkuji a máš pravdu, vážně jsem to prožívala :D
Vymazat