Pohádkovější, zvrácenější, temnější | Píseň stínů

Název v originále: Shadowsong
Autor: S. Jae-Jones
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: YA, fantasy, retelling
Série: Píseň zimy #2
Počet stran: 360
Čteno: 1. - 4. října 2018, v češtině

Zatímco se její bratr Josef protlouká ve Vídni, snaží se Liesl zapomenout na všechno v podzemí včetně Krále duchů a vést obyčejný život mezi smrtelníky. Začíná ale Divoký hon a hranice obou světů se začíná ztenčovat... Mohla by snad právě Liesl zachránit bratra i oba světy zároveň?

"Skutečnost je to, co si z ní bereš, Elisabeth," říká. "Stejně jako šílenství. Nezáleží na tom, jestli to je pravda nebo ne, ale záleží na tom tobě. Takže, jak zní odpověď? Čemu bys dávala přednost?"

Mezi Young Adult fantasy najdete málo originálních sérií s důležitým poselstvím, ale právě Píseň zimy (recenze zde) a její pokračování Píseň stínů patří mezi ně. Tahle duologie se od ostatních příběhů ve stejném žánru extrémně liší. Možná se kvůli tomu nebude líbit každému, ale já si ji naprosto zamilovala.

Hned na začátku knihy se čtenářům odhaluje velké tajemství: Autorka vysvětluje, že výkyvy nálad hlavní hrdinky Liesl nejsou pouze typickým YA klišé, ale že protagonistka ve skutečnosti (stejně jako spisovatelka sama) trpí bipolární poruchu. Těch pár vět na téma mentálního zdraví mi umožnilo se na Píseň stínů dívat úplně jinak než dřív a ocenit její poselství. Moc bych si přála, aby podobných knih na světě bylo víc a aby se o nich vědělo...

"Můžeš běžet za něčím, nebo před něčím utíkat, ale obojí najednou ne," namítla jemně.

Naše malá knihomolská komunita se dělí na dva tábory - jedni styl S. Jae-Jones milují a jiní ho zatracují. Ve druhém dílu se její hlas v rámci příběhu ještě výrazně stupňuje: slovní obraty jsou pohádkovější, německé prostředí více a více zimní, postavy zvrácenější a atmosféra temnější. Pokud jste si tedy mysleli, že lepší už to být nemůže, připravte se další nálož skvěle poskládaných frází, které tvoří nádherný příběh.

Málokdy se do děje zamiluji tak moc, abych protahovala jeho dočtení. Ovšem přesně tohle se mi u Písně stínů stalo - nechtělo se mi knížku brát do ruky a vždy jsem přečetla jen pár stránek, protože jsem se zkrátka nedokázala smířit s tím, že tak nádherný děj už brzy skončí... Jestli jste tedy této sérii zatím nedali šanci, určitě to napravte - jedná se o vskutku originální literární počin a je škoda, že se o něm víc neví.

Pak se světlovlasý chlapec otočil a zmizel do tmy jejich nového života bez jediného dalšího slova, aby jeho sestra konečně pochopila, aby věděla, že míle a míle běžela po špatné cestě.

Píseň stínů je druhý a závěrečný díl série o Liesl a jejím dobrodružství v zemi skřítků. Nebude se asi líbit každému, ale já se do ní zamilovala především pro originalitu a poselství, které nese. Protagonistka trpí bipolární poruchou, působí tedy ještě zvráceněji a temněji - jako ostatně celá kniha. Autorka postupně zesiluje svůj hlas a všechny prvky zvýrazňuje čím dál víc. Celou sérii skutečně doporučuji a je mi líto, že se o ní u nás víc neví.

Celkové hodnocení: 4,5/5

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství CooBoo, vy si knihu můžete pořídit tady.

Marky

Komentáře

  1. Moc pěkná recenze :) Trochu jsi mě přesvědčila, že bych mohla zkusit se pustit i do druhého dílu.Ale první pro mě byl zklamáním, tak doufám, že se to nebude opakovat :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) To dost závisí na tom, co konkrétně se ti nelíbilo... Ale doufám, že tě pokračování příjemně překvapí!

      Smazat
  2. Že bych jí nakonec také dala šanci? Popravdě, začínám si být nejistá, do kterého tábora čtenářů bych patřila. :)

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoli odezvu.