5 důvodů, proč si potřebujete přečíst Princeznu popela

Vím, že o Princezně popela tady básním už několik měsíců, ale tahle knížka zkrátka a dobře stojí za to, abych jí vytvořila vlastní článek. Pokud potřebujete ještě stále přesvědčovat, že tenhle příběh si prostě přečíst musíte, je to smutné. rozklikněte celý článek.

1. Výborně vystavěný svět

Máme tu několik království a národností s vlastními zvyky, historií a hodnotami. Ačkoli Kalovaxie dobyla většinu sousedních království a k jejich obyvatelům se nechová zrovna hezky, drží si porobený lid svoji kulturu a snaží se stále chovat podle zaběhnutých hodnot. Ačkoli Kalovaxané vykořisťují i lid They, ona si pořád drží své hodnoty a chová se tak, aby se za sebe nemusela stydět - stejně jako její lid.

2. Vytrvalost protagonistky

Theodosia je několik let mučená, zesměšňovaná a stane se z ní zlomená a pološílená princezna popela. Přesto všechno se nevzdává a snaží se zachránit svůj lid. Používá intriky a hledá slabiny svých nepřátel. A nikdo mi netvrďte, že je ufňukaná - kdybyste si prošli tím, co ona, nejspíš byste skočili z nějaké věže.

Jsem princezna uhnětená z popela. Nezůstalo ze mě nic, co by se dalo spálit.

3. Intriky a císařský dvůr

Už dlouho (možná od posledního dílu Písně ledu a ohně) jsem nečetla knihu s podobně propracovanými intrikami. Hlavní hrdinka nejenže do nich vidí, ale taky je pomáhá sama vytvářet. Objevují se stále nové situace a noví hráči a vás rozhodně bude bavit sledovat vztahy a pasti a drby, které ovlivňují chod říše.

4. Nádherné citáty

K tomu ani nemám co říct: už dlouho jsem nečetla knihu s tak propracovaným jazykem, kde bych si zaznačila tolik krásných vět. A zvlášť v Young Adult mě to hodně překvapuje, protože tam se často podobných věcí dočkáte na úkor děje. Laura Sebstian ale zlvádla obojí.

Možná všichni panovníci musejí být částečně zrůdy, aby přežily.

5. Konec

Nechci nic spoilerovat, ale musím pochválit i samotný konec. Na jednu stranu ho člověk může brát jako závěr jedné fáze a nemusíte se tedy hrnout do dalších dvou dílů trilogie. (I když pokračování vyjde už letos na podzim a já se na něj neuvěřitelně těším!) Na stranu druhou si autorka s velkým finále pohrála opravdu dobře a poslední stránky nabízí příslib, že i když něco končí, něco ještě mnohem většího začíná. A já věřím, že to bude úplně stejně dokonalé jako první část.

Co říci závěrem? Na tuhle knížku nedám dopustit. Možná má svoje mouchy, ale já je vidět nechci. Temná fantasy se zajímavým světem, intrikami, dějem i protagonistkou mě prostě pohltila a moc se těším, až to udělá znova. A vy byste měli taky.

Obklopuje mě tolik možností... Připomínají mi praskliny na zrcadle. Šíří se a klikatí a já se v nich ztrácím.

Název v originále: Ash Princess

Autor: Laura Sebastian

Nakladatelství: CPress

Žánr: fantasy, YA

Série: Princezna popela #1

Počet stran: 358

Čteno: 10. - 11. února 2019, v češtině

Anotace: Theodosii bylo šest let, když do země vtrhli nepřátelé a zavraždili její matku, královnu ohně. Toho dne Theodosia přišla nejen o svou rodinu a říši, ale i jméno. Stala se vězeňkyní ve vlastním paláci a byla posměšně korunována na Thoru, princeznu popela. Po letech týrání a ponižování ze strany císaře Theodosia pochopí, že za svůj lid musí bojovat do posledního dechu, i když to znamená zradit svou lásku.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatrosmedia, vy knihu můžete musíte koupit zde.

Jaká kniha poslední dobou nadchla vás?
A přečtete si Princeznu popela? (Jestli ne, radši to sem ani nepište.)

Marky