Nebojte se! | Literární salon

Už brzy tomu bude rok, co jsem měla tu čest zúčastnit se prvního literárního salonu. Jsou to akce pro blogery knižního světa, kde se pokaždé snažíme proniknout trochu hlouběji do některé části knižního světa. Díky Kubovi z @bookscalling jsme už zjistili něco o literárních časopisech, malých nakladatelstvích nebo redaktorech, ale taky jsme se podívali třeba do galerie DOX. Tentokrát jsem se však v tématu doopravdy našla...

V prvním literárním salonu roku 2020 jsme se totiž dozvěděli všechno o knihovnách. Salon většinou probíhá formou diskuze moderované Kubou s následným prostorem na dotazy, na ty se ovšem k překvapení všech ve výsledku vůbec nedostalo. Ukázalo se totiž, že hosté, ač ze zcela jiných institucí, mají o čem povídat.

Na svém instagramu jsem se vás ptala, co by vás zajímalo o knihovnách - informací jsem si totiž ze včerejšího večera odnesla opravdu spoustu. Nejvíce se jednoznačně opakovala otázka, kdo vybírá knihy do knihovny a podle čeho. Jaroslava Štěrbová (hlavní knihovnice Městské knihovny v Praze) vysvětlovala, že knihovna neustále bojuje s tím, aby nalákala čtenáře, ale zároveň nekonkurovala trhu knihkupců a nenabízela jen samé novinky...

Ve výsledku je to samozřejmě docela složitý proces a o funkčnost knihovny se stará velké množství lidí, zvlášť když jde o tak rozsáhlou instituci jako je MKP. Právě o velikosti a vysokém počtu titulů se rozpovídal i Vít Richter (ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny), který zdůrazňoval zejména problém skladování knih. Věděli jste například, že tisíce knih NK jsou uskladněné v bednách a nedá se k nim dostat, protože je není kam dát?

Tahle informace mě trochu zaskočila, zvlášť když se pak i ostatní hosté rozpovídali o tom, jak funguje komunikace knihoven a státu, respektive Ministerstva kultury. S ním jsou nutně spjaté i různé formy finanční podpory, o nichž se zmínila Markéta Štěpánová (knihovnice z knihovny Gender Studies). Věřím, že je obtížné provozovat tak tématicky specifickou knihovnu s velmi omezeným rozpočtem, ale možná o to důležitější je její fungování. Knihy, které tam mají, totiž leckdy jinde v ČR nenajdete!

Jak ale zdůrazňovali všichni hosté, knihovna nemá být jen místem, kde si lidi půjčují knížky. Živoucím důkazem toho je bohatý kalendář akcí Knihovny Václava Havla, kde pracuje i čtvrtý host - knihovník Petr Kalaš. Musím říct, že do Ostrovní ulice na nějakou tu přednášku či diskuzi sama ráda zavítám a je příjemné vědět, že tuhle iniciativu někdo pořád udržuje.

Ještě si neodpustím malou poznámku bokem: včerejší literární salon totiž proběhl v prostorech Podzemího antikvariátu, které jsem navštívila poprvé. Sama se dost stydím,když to tu píšu - ale seznam míst, kam bych se jako knihomol chtěla v Praze podívat, je zkrátka nekonečný. Pokud byste ovšem měli někdy cestu do Hybernské ulice, určitě se tu zastavte - to místo má opravdu osobitou atmosféru...

Závěrem bych chtěla připomenout větu Jaroslavy Štěrbové: "My se snažíme, aby se lidi do knihovny nebáli." Protože to chce odvahu, vejít na území, které neznáte, naučit se trochu fungovat v novém systému a najít si skrz něj nejen povinnou četbu, ale taky tu pravou lásku ke knihám. A tak vás vyzývám, nebojte se! Choďte do knihoven sem tam pro knížku, na nějakou akci, učit se, nebo si popovídat s knihovníkem. Sama mám vyzkoušené všechny varianty a myslím, že jim můžu s klidem dát pět hvězdiček.

Jaký vztah máte ke knihovnám vy?
Marky