I kdyby měl tisíc dílů... | Královnovrah

Existují série, které bych četla, i kdyby měly tisíce dílů. A ve skrytu duše se vlastně tak trochu modlím, aby nemusely nikdy skončit... Většinou s tím má co do činění autor/ka, zvlášť když píše výjimečně poutavě nebo krásně. Proč si ovšem místo v téhle síni slávy zaslouží i série Divotvůrce, se dozvíte v dnešní recenzi. Ani u pátého dílu s názvem Královnovrah mě totiž zdaleka neomrzela.

Vyhlášení války = jistá smrt?

Kellenovo putování po světě se opět rychle změní v boj o život, když si omylem utře krev do daromanské vlajky. Tím totiž nechtě vyhlásí válku celé Daromanii a musí být odveden před královnu, která ho pravděpodobně odsoudí k smrti. Kellen už se s pomocí svých přátel vylízal z kdejaké šlamastyky, tahle situace ale vypadá poměrně bezvýchodně... Anebo přece jen?

"'Politický vliv'," zopakoval. "Mám rád, když hlupáci hovoří o politice, jako kdyby se vyjadřovali k počasí." "Vypadá to na déšť," poznamenal Reichis, "jestli to někoho zajímá."

Nic nechybí.

S postupem času a čtením dalších a dalších dílů jsem pořád nepřišla na to, jak Sebastien de Castell dokáže napsat každou knihu tak dobře. Neopakuje motivy, postavy, zápletky, citáty, ani vtipy, a přesto na mě další část Kellenova příběhu vždycky zapůsobí. Možná právě proto, že nic z výše zmíněného jí nechybí. Na své si tu přijdou fanoušci akčních scén, ale také milovníci hry se slovy a čtenáři, kteří si potrpí na propracované charaktery postav a jejich vzájemné vztahy...

"Myslíš, že bych ji mohl uvést do rozpaků?" Zasmál se. "Chlapče, neumím si představit, jak by ses tomu mohl vyhnout."

Rozšíření světa prostřednictvím kultury

Autor zároveň v každém díle o něco málo rozšiřuje svět, kde se Kellen a jeho přátelé pohybují. A jak na stránkách poznáváte nové kultury a jejich zvyky, tradice i mentalitu, postupně se vžijete do jejich způsobu myšlení. Je neuvěřitelné, jakým způsobem Sebastien de Castell právě prostřednictvím neviditelných aspektů kultury rozvíjí univerzum, aniž by plýtval slovy na dlouhé popisy nebo zahlcoval čtenáře zbytečnými informacemi. To se v Královnovrahovi projevuje více než v předchozích dílech, protože zůstáváme na území jedné země.

"Nemám žádného učitele hry v karty. Je snad nějaký důvod, proč bych ho měla mít?" "Jenom ten, že karty nejsou hra." "A co tedy jsou, když ne hra?" "Jsou mapa světa, Vaše Veličenstvo. Předzvěst budoucnosti. Vyjednávání mezi válčícími státy. A my všichni musíme hrát s kartami, které nám byly rozdány."

Dvorské intriky na jedničku

V minulém díle mě trochu mrzela absence některých mých oblíbených postav. Ani tady se některé z nich neobjevily, nebo jen na chvilku, ale tentokrát nemám chuť na to stěžovat. Autor se totiž hodně soustředí na nové postavy a vztahy mezi nimi - jedním z hlavních motivů jsou totiž tentokrát dvorské intriky. A pletichaření bez propracovaných charakterů by určitě nefungovalo ani zdaleka tak dobře...

Potíže, se kterými se potýkají psanci ve slušné společnosti, nespočívají v tom, že by je tato společnost nutila pestat lhát; naopak je nutí pochopit, že když lhali celý život, neznamená to, že ostatní lidé nelžou nebo že ve lhaní nejsou ještě mnohem lepší než psanci samotní.

Doporučuji všem.

Pokud vás tahle série aspoň trochu zaujala, dejte jí šanci. Každý si tu přijde na své a k jejímu dovydání už chybí jen jediný díl. Já to sice nejspíš obrečím, ale vy si pak budete moci přečíst kompletní příběh od začátku až do konce - a to vám vážně závidím!

Název v originále: Queenslayer

Autor: Sebastien de Castell

Nakladatelství: Egmont

Žánr: middle grade/YA, fantasy

Série: Divotvůrce #5

Počet stran: 480

Čteno: 10. - 13. února 2020, v češtině
Hodnocení: 4,5/5

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatrosmedia, vy knihu můžete pořídit zde.

Kterou sérii byste četli, i kdyby měla tisíc dílů?
Marky